co na to kvantová fyzika ?

Kvantová fyzika je seriozní vědecké odvětví. Na tom se jistě všichni shodneme. Kvantová fyzika, velmi stručně řečeno je fyzikou možností. Předložím vám několik podložených teorií, jak to vidí věda. Její názor na člověka jako takového a vzájemné působení jeho myšlenek vůči vesmíru.

V Cayceových výkladech se praví, že Emoce..... jsou jako elektronové energie....(tyto energie zanechávají), v krvi žár emocí ovládaných prostřednictvím center či vláken nervových systémů, (ať jsou), pozitivní či negativní povahy   (263 - 13).
Termín - elektronové energie - , pohlížíme-li na něj ve světle kvantové mechaniky popisuje molekuly obíhající v krvi.
Věda potvrzuje, že o to tady právě jde. Dovolte mi jeden příklad. Neuropeptidy, jsou malé bílkovinné molekuly (elektronové energie), které se nacházejí v celém těle. Jejich činnost se nejvíce soustřeďuje v limbickém systému, té části mozku, jež je spojována emocemi. Valium a jiné náladu ovlivňující léky působí na těchto místech, těchto limbických lokalizacích.
Podobně jako je tomu u Valia, i činnost neuropeptidů pomáhá navozovat okamžité - rozpoložení mysli -, tedy stav, v němž se naše mysl v tu či onu chvíli nachází. Jak se ukazuje, tak i v ostatních částech těla jsou receptory těchto molekul,  takže neuropeptidy ve chvíli, kdy ovlivňují stav našeho vědomí, působí zároveň také na činnost tělesných orgánů.
Představte si například, že se za krásného letního dne procházíte po pláži. Sluníčko praží, vy už jste hezkých pár hodin neměli v ústech ani doušek vody a váš organismus se odvodnil, dehydroval. Dění uvnitř našeho těla - tedy to dění, které je teď středem našeho zájmu - začne v okamžiku, kdy ledviny vyšlou prostřednictvím neuropeptidů varovný signál. Když neuropeptidy dojdou až k mozku, rozšíří se chemická kaskáda molekul do celého těla a díky tomu organismus reaguje jako celek, v součinnosti všech svých orgánů. Krevní cévy se stahují, ledviny přestanou produkovat moč a limbický systém vyšle do vnější kůry vašeho mozku vzkaz, který se ve vašem vědomí projeví myšlenkou.:  Hrome, to mám ale žízeň...... Dal bych nevím co za sklenici vody...

Kvantový fyzik říká.: Vtip není v tom, že víme, ale , že jsme součástí záhady.
Jak můžete stále vnímat svět jako reálný, když ego, které o jeho reálnosti rozhoduje, je nehmatatelné.

Nejdřív vám řeknu něco o subatomickém světě  a pak vám povím co nám říká o realitě. Tak za prvé. Subatomický svět je totální fantazie kterou vymysleli šílení vědci, ve snaze dopídit se - o co sakra jde - , když provádějí ty drobné experimenty. Drobnými experimenty myslím velkou energii v malých objemech a malých časových úsecích. V tomhle světě je všechno na hlavu padlý, tak vynalezli subatomickou fyziku aby se to pokusila rozlousknout. Tahle nová věda se jmenuje kvantová fyzika. A je předmětem celého okruhu diskutovatelných hypotéz, myšlenek, pocitú, a tušení s cílem zjistit - o co sakra jde?


Vědecké experimenty prokázaly, že pokud scanujeme mozek, např. pozitronovým tomografem a požádáme sledovaného, aby se díval na určité předměty, některé oblasti mozku se rozzáří. Pak tomu člověku řekli, aby zavřel oči a představil si tentýž předmět,
a když si ten předmět představil, rozzářili se stejné oblasti v mozku tak, jako kdyby se na ně skutečně díval.
To vědce přivedlo k otázce.  Kdo tedy vidí?  Vidí mozek?  Vidí oči?  A co je realita?  To co vidíme mozkem?  Nebo je realita to, co vidíme očima?
Mozek opravdu nerozlišuje mezi tím, co vidí ve svém okolí, a tím co si pamatuje. Protože se aktivují tytéž specifické neuronové sítě, teprve pak si položí otázku.  Co je realita? Mozek zpracuje čtyřista miliard bitů informace za sekundu, ale my, jsme si vědomi pouze dvou tisíc. Těch dva tisíce bitů se ovšem týká jen okolního prostředí, našeho těla, a času. Mozek dostává informace a my je stejně nevyužijeme.
Vesmír si s oblibou představujeme jako prázdný a hmotu jako pevnou. Ale hmota, je ve skutečnosti skoro úplně nehmotná. Vezměte si atom. Představujeme si ho jako tvrdou kuličku. Pak si řekneme, vlastně ne. Je to malinký bod s opravdu husté hmoty, úplně ve středu. Obklopený obláčkem pravděpodobnosti elektronů, které jsou i nejsou. Ale potom se ukáže, že ani to není pravda. Dokonce i jádro, o kterém si myslíme že je tak husté, existuje stejně virtuálně, jako elektrony. Jestli je na hmotě vůbec
něco hmotného tak to, že připomíná spíš myšlenku, koncentrovaný bit informace. Věci nejsou utvořeny z jiných věcí, jsou utvořeny z myšlenek, pojmů a informací. Samotná myšlenka dokáže změnit tělo.

Moderní materialismus zbavuje lidi potřeby, cítit odpovědnost. Pokud, ale berete kvantovou mechaniku dost vážně, přímo vás k odpovědnosti nutí a nedává odpovědi, které by byly jednoznačné a konejšivé. Říká ano svět je obrovský a velice tajemný. Mechanismus není odpověď, ale já vám odpověď neprozradím, protože jste dost staří, aby jste se rozhodli sami.
Není to udivující, že máme spoustu možností, ale nevíme o nich? Je možné, že jsme tak navykli na svůj každodenní život, a na způsob jakým svůj život utváříme, že se smiřujeme s myšlenkou, že nad ním vůbec nemáme vládu? Byli jsme formováni tak, abychom věřili, že vnější svět je skutečnější, než náš vnitřní svět. Tento nový vědecký přístup říká pravý opak. Říká, že to co se děje v nás, bude utvářet to co, co se děje mimo nás.

Oči jsou jako čočky, ale ve skutečnosti vidí jakási magnetická páska vzadu v mozku. Jmenuje se vizuální kortex. Věděli jste, že mozek si vštípí to co dokáže vidět? Jediný film, který se v mozku hraje je to, co dokážeme vidět. Je tedy možné, že naše oči, naše kamery vidí víc, než co mozek dokáže vědomě zobrazit? Vzhledem k tomu, jak je mozek utvořen, vidíme jen to, co se nám jeví jako možné. Vnímáme jen to, k čemu jsme se vycvičili cestou podmiňování.

Když Kolumbus přistál v Karibiku žádný domorodec lodě neviděl, i když na obzoru skutečně byly. Neviděli je, protože se nepodobaly ničemu z toho, co znali. Neviděli je, protože je jejich mozek neznal. Neměli o existenci kliprů tušení. Šaman si všimnul, že oceán je zčeřený, i když žádnou loď neviděl. Byl ale zvědavý, kde se ten úkaz vzal. Každý den vyšel ven a dlouho hleděl na oceán. A po nějaké době ty lodě uviděl. A když je uviděl, pověděl o nich ostatním, protože mu všichni věřili, uviděli je i oni.
Tvoříme realitu. Jsme stroje, vyrábějící realitu přetváříme účinky reality. Vnímáme věci, až když se odrazí v zrcadle paměti.
Mozek nerozlišuje mezi tím, co se děje tam venku, nebo tady uvnitř. Neexistuje žádné - tam venku - nezávisle na  -  tady uvnitř.
Ve skutečnosti máme různé volby kam bude náš život směřovat. Závisle na tom, že nebudou setřeny malinké kvantové efekty.
Hmota není tím, za co jsme ji dlouho považovali. Vědci o hmotě vždycky přemýšleli, jako o jisté základní substanci, protože je statická a předvídatelná. Uvnitř všech atomů a molekul v celém prostoru, který vyplňují, zabírají částice bezvýznamné množství objemu - elementární částice, zbytek je vakuum. Částice se neustále objevují a mizí. Kam tedy mizí? To je záludná otázka. Nabízím dvě odpovědi. Odpověď číslo jedna. Mizí do alternativního vesmíru, a tam si lidi kladou tu samou otázku, když ty částice prchnou do našeho vesmíru. Ptají se. Kam mizí?
Jen ve vědomém prožitku se zdá, že se pohybujeme v čase kupředu. V kvantové teorii se v čase, můžete taky vracet. Když se nedíváte, je to jako vlna. Když se díváte, je to jako částice. Když se nedíváte, existují vlny možností. Když se díváte existují částice prožitků. Částice, kterou si představujeme jako něco pevného, doopravdy existuje v takzvané superpozici. V rozprostřené vlně možných umístění. Je na všech místech najednou, a jakmile se na ni podíváte, hupsne jen do jedné z těch možných pozic.
Kvantová superpozice předpokládá, že částice může být na dvou, nebo více místech zároveň. Tohle bizardní pojetí, je jedním z hlavních znaků kvantového světa.
Jak může být systém nebo předmět, na více místech na jednou? Je to jednoduché. Neuvažujte - o věcech -  jako - o věcech -,
máte zažitou představu, že všechno kolem nás jsou věci, které existují nezávisle na našem jednání., na naší volbě. Tenhle druh myšlení zavrhněte a připusťte, že i hmotný svět kolem nás, židle, stoly, místnosti, koberec, atd., to všechno jsou jen možná hnutí vědomí. A já si z těch hnutí v každém okamžiku vybírám, abych dal průchod svému momentálnímu prožitku. Víc, než tento typ radikálního myšlení nepotřebujete. Je ale tak radikální, že je to obtížné, protože v našem vidění existuje svět nezávisle na našem prožitku. Není to tak. Kvantová fyzika to říká velice jasně. Podle Hainzenbergra,  spoluobjevitele kvantové fyziky nejsou atomy věci, jsou to pouhé tendence. Neuvažujte tedy o věcech,  ale o možnostech. Všechno jsou to možnosti vědomí.

V řadě laboratoří po celých Spojených Státech, teď můžete pouhým okem vidět předměty, které jsou na dvou místech zároveň. Můžete si to vyfotografovat. Kdybyste tu fotku někomu ukázali, nejspíš by řekl,  paráda  pěkná šmouha barevného světla. Tady je puntík a tady taky. Co je tak úžasnýho na dvou tečkách? Vyzvete ho, ať se koukne do komory.     No né, vidí tam dvě věci.
Ne, ne říkáte, to je jedna věc, na dvou místech.   Nevím jestli by lidi byli z toho paf. Ani vám neřeknou jestli lžete, nebo že vědci jsou pomatenci. Je to prostě tak záhadné, že ani nepochopíte, jak úžasné to je. Ale zamyslete se pořádně......
Jeden předmět na dvou místech zároveň......... Přitom se vám před očima odehrávají úžasný kouzla.

Kvantová fyzika kalkuluje jen s možnostmi. Když na to ale přistoupíme, musíme se zeptat  kdo, nebo  co  z těch možností vybírá.
A hned vidíme, že se to neobejde bez vědomí. Nesmíme přehlížet pozorovatele. Víme co pozorovatel z hlediska kvantové fyziky dělá, nevíme ale, kdo, nebo co tím pozorovatelem je. Ne, že bychom nehledali odpověď, nahlédli jsme vám do hlavy, do všech otvorů, jestli tam nějaký pozorovatel není. A nikdo tam nebyl. V mozku nikdo není, v kortikálních oblastech mozku nikdo není, v subkortikálních ani limbických oblastech žádný pozorovatel není. A přitom všichni víme, co je to být pozorovatel. Co znamená pozorovat okolní svět. Je tohle ten pozorovatel, naše vědomí, my jako lidská bytost osobně? Je tak složitý, že nedokážeme pochopit ten bláznivý praštěný svět kvantových částic a způsob jakým reagují? Je tohle ten pozorovatel?
V mém modelu je pozorovatel  duch, ve čtyřvrstvé biologické kombinéze. Je to takový duch ve stroji. JE TO VĚDOMÍ, KTERÉ POHÁNÍ MOTOR, pozoruje okolí. Ty čtyři vrstvy biologické kombinézy mají nejrůznější senzorické systémy, aby mohly zachytit podněty z okolního prostředí.

Ve Washingtonu, kterému se přezdívá světová metropole vřažd, proběhl v létě 1993 velký experiment. Sjelo se čtyři tisíce dobrovolníků ze stovky zemí. Celý den v několika časových blocích společně meditovali. Podle předpovědí měl při takovém množství lidí klesnout počet násilných zločinů ve Washingtonu o dvacet pět procent. Policejní šéf se k tomu v televizi vyjádřil  - To by muselo napadnout půl metru sněhu, aby tady v létě klesla zločinnost o pětadvacet procent. Nakonec se ale policie na tom experimentu podílela, protože počet násilných zločinů díky němu - opravdu klesl o pětadvacet procent. Jak jsme předvídali na základě 48 menších pokusů, které se uskutečnili již dříve.

To přirozeně vyvolává otázku. Ovlivňují lidé realitu, kterou vidí? To si pište, že ano.... Každý z nás okolní realitu ovlivňuje, i když se před tím schováváme a děláme ze sebe oběť. Všichni jí ovlivňujeme.
Většina lidí neovlivňuje realitu důsledně a účelně, protože nevěří, že to dokážou. Něco si usmyslí a pak to zavrhnou, protože jim to přijde hloupé, nebo si nevěří. Za čas se k tomu vrátí a zase to zavrhnou. Takže z hlediska času je efekt minimální. Hlavním viníkem je jejich přesvědčení, víra, že to nedokážou. Když celou svou bytostí uvěříte, že budete chodit po vodě? Stane se to? Ano stane, Ale je to jako s pozitivním myšlením. To je skvělá věc, jenže pozitivního myšlení je obvykle tenká vrstvička, která přikrývá velkou hromadu negativních myšlenek. Pozitivní myšlení tudíž není pozitivní myšlení, ale jakýsi pláštík, zakrývající negativní myšlenky.
Když uvažujete o věcech, je realita konkrétnější, než opravdu je, proto jsme uvízli. Uvízli jsme ve stejnosti reality. Pokud je realita konkrétní já sám jsem bezvýznamný, nemůžu ji změnit. Pokud je ale realita mojí možností, možností vědomí,  hned se ptám,  jak ji můžu změnit? nebo, zdokonalit, jak ji můžu udělat šťastnější? Vidíte jak rozšiřujeme obraz sebe sama? Když myslím po staru, nemůžu nic změnit, protože v realitě nehraju žádnou roli. Realita už existuje. Hmotné objekty se pohybují podle deterministických zákonů. A to jak se budou chovat v dáné situaci určujeme matematicky. Já to jen prožívám, sám žádnou roli nehraju. Myslíme-li nově. Matematika nám sice dává jisté možnosti, které tyto pohyby mohou přijmout, ale nemůže nám dát vlastní prožitek, který budu mít ve svém vědomí. Prožitek si vybírám sám a tím doslova vytvářím vlastní realitu. Může to znít jako bombastické tvrzení vyznavače newagne, který nemá o fyzice ani ponětí, ale tohle nám kvantová fyzika říká.

Ráno se probudím a vědomě utvářím svůj den tak, jak ho chci, protože v myšlenkách probírám všechno, co potřebuju udělat. Někdy chvilku trvá, než se sklidním a záměrně utvářím den podle svého. A teď to podstatné, když utvářím svůj den, a zčista jasna se začnou dít věci pro které nemám vysvětlení, vím, že je to proces, nebo výsledek mého tvoření. Čím častěji to dělám, tím větší neuronovou síť si v mozku buduju. A když připustím, že je to možné, dává mi to sílu a chuť udělat to i zítra.


Jsem jeden celek s tou velkou bytostí, která mě stvořila, stejně tak jako stvořila galaxie a vesmír. Jak se tohle vytratilo z náboženství?  Šlo to snadno. Většina problémů, které náboženství a různé filozofické směry přinesly má prapůvod v mylné představě, že bůh je bytost, která je od nás oddělena. Musíme se k ní modlit, klanět se jí, předcházet si jí a doufat, že na konci života dojdeme odměny. Tohle Bůh není, to je rouhání. Bůh je velmi široký pojem. Některé jeho stránky, převážně ty, které souvisí s organizovaným náboženstvím mi nahánějí hrůzu, protože napáchali ve světě spoustu škod. Na ženách, na utlačovaných, na světovém obchodním centru. Lidé přestanou vystrkovat růžky, když se jim pohrozí těmi kosmickými symptomy věčného trestu, ale Bůh není takový. Ale jak začnete zpochybňovat jeho tradiční obraz, považují vás za agnostika, ateistu, nebo rozvraceče společenského řádu. Bůh je větší než největší lidská slabost. Míra arogance je úměrná moci těch, kdo stvořili Boha k obrazu svému. Když udělám tohle Bůh mě potrestá, když udělám něco jiného dočkám se odměny. To je opravdu mizerná vize. Pokouší se nám vytíčit cestu, kterou máme jít, ale výsledky jsou žalostné, protože dobro ani zlo neexistuje. To my jsme je stvořili. Žádný Bůh vás nebude trestat za to, co jste udělali. Není žádný Bůh, který by vás zavrhl. Všichni jste bohem. A zároveň je bůh označení pro ty oblasti prožívání světa, které nás nějak přesahují, převyšují. Když po někom chcete, aby vám vysvětlil co je to Bůh. Je to jako kdybyste se zeptali ryby, co je to voda, ve které plave. Bůh je superpozice veškerého ducha všech věcí.
 

Mozek chrlící myšlenky se podobá bouřkovému mraku. Syneptická štěrbina je prostor mezi bouřkovým mrakem a zemí. A země je receptorové místo. A pak udeří do země. Mozek připomíná bouři, když se v něm rodí souvislá myšlenka. Myšlenku nikdo neviděl. To co je vidět z hlediska neurofyziky je bouře, která zuří v různých kvadrantech mozku. Tyto oblasti jsou v těle zmapovány a člověk na ně musí reagovat, je to holografický obraz. Vztek, vražda, nenávist, láska.
Mozek nerozlišuje mezi tím, co vidí ve svém okolí a tím, co si pamatuje, protože se aktivují tytéž specifické neuronové sítě.
Mozek je tvořen malinkými nervovými buňkami - neurony. Tyto neurony mají malé výběžky jejichž pomocí se spojují s jinými neurony, a tvoří tak neuronové sítě. Všude kde se neurony propojují vzniká myšlenka, nebo vzpomínka. Mozek pracuje pomocí asociační paměti. Například myšlenky a pocity vznikají a vzájemně se propojují v této neuronové síti. A všechny mohou mít vzájemný vztah. Pocit lásky je uložen v této velké neuronové síti, pocit lásky vytváříme i z mnoha jiných myšlenek. Někteří lidé si pocit lásky spojují s pocitem zklamání, když myslí na lásku vybaví se jim bolest, smutek, hněv, dokonce zuřivost. Zuřivost může být spojena s bolestí. Bolest s určitou osobou a ta zpětně s láskou. Vytváříme si modely toho, jak vidíme vnější svět. Každá informace, kterou zpracujeme, každá informace, kterou přijmeme z okolního prostředí, je vždycky zabarvena předchozími zkušenostmi a emoční odpověď na to, co přijímáme.
Kdo je u vesla, když kontrolujeme své emoce, nebo na ně reagujeme. Víme, že nervové buňky, které se společně aktivují se i propojují. Když něco stále opakujete, navážou tyto nervové buňky trvalý vztah, pokud se každý den zlobíte, pokud jste denně frustrovaní, pokud denně trpíte, nebo zavdáváte důvod k šikaně, pak každý den obnovujete a znovu propojujete onu neuronovou síť. A tato neuronová síť má nyní dlouhodobý vztah se všemi ostatními nervovými buňkami. Tomu se říká identita.
Nervové buňky, které se spolu neaktivují už propojeny nejsou. Zpřetrhají svůj dlouhodobý vztah. Protože, pokaždé když přerušíme myšlenkový proces, který v těle vyvolává chemickou odpověď, začnou ty nervové buňky, které jsou spolu propojené přerušovat svůj dlouhodobý vztah.
Nejdůležitější lékárna vesmíru je tady. Jedna část mozku se jmenuje hypotalamus. Hypotalamus je taková miniaturní továrna. Vyrábějí se v ní jisté chemikálie odpovídajícím jistým emocím, které prožíváme. Tyto chemikálie se jmenují peptidy. Jsou to sekvence aminokyselin s krátkým řetězcem. Tělo je v podstatě uhlíková jednotka, která potřebuje asi dvacet různých aminokyselin k tomu, aby formulovala svoji fyzikální strukturu. Tělo je stroj na výrobu protejnů. Hypotalamus nám dodává protejny s krátkým řetězcem peptidy, ze kterých vyrábíme neuropeptidy, nebo neurohormony. Ty odpovídají emočním stavům, které denně prožíváme. Máme tedy chemikálie pro hněv, pro smutek, pro trpitelství, pro chtíč. Každému našemu emočnímu stavu odpovídá různá chemikálie. Prostřednictvím hypofýzy ho uvolní do krevního oběhu. Jakmile se do krevního oběhu dostane, putuje do různých částí těla. Každá buňka v těle má na povrchu receptory. Povrch jedné buňky může být posetý tisícem receptorů, které ho zpřístupňují vnějšímu světu. A když peptid zakotví na buňce, je to doslova, jako když zapadne klíč do zámku. Doslova ho rozhýbe.
Každá buňka je živá, každá buňka má vědomí. Zejména, definujeme-li jvědomí jako hledisko pozorovatele. Vždy je přítomno hledisko buňky. Buňka je vlastně nejmenší jednotkou vědomí v těle.

Naše mysl doslova tvoří naše tělo.
Psychiatrie obecně nedává lidem příliš velkou svobodu v jednání. Za velké množství tzv. psychologických problémů může fakt, že si lidé špatně vybírají. A někdo by jim měl říct, aby si vybírali jinak.
Náš mozek se dá přepojit na zcela nový způsob života. A tak nás to od základu změní. Pokud se mé myšlení změní, budu si jinak vybírat? Nepochybně ano.

Jste Bohem, který se stále utváří a touto cestou musíte jít. A jednou budete tu vizi milovat tolik, jako milujete svoji závislost. Pokud si chci připadat úžasný, nesejde na tom co udělám se svým tělem, ale co udělám se svou myslí. ( Moje poznámka: uvědomte si, že jste trojjediné bytosti, složené z těla, mysli a duše. Pokud vědomě zapomenete na své tělo, - po čase vám to dá pocítit. Je nutné a nezbytné udržovat, tedy pokud možno, v souladu a harmonii všechny tři aspekty našeho bytí.) Takže pokud vědomě tvoříme svůj osud. Pokud vědomě a na základě duchovního poznání připustíme, že myšlenky můžou ovlivnit naši realitu, náš život, protože realita je život. Musíme formulovat co chceme a pak se na to tak soustředit a zaměřit, a věnovat tomu takovou pozornost že zapomeneme na sebe. Zapomeneme na čas a na svoji identitu. A teprve v okamžiku, kdy nás ten prožitek pohltí natolik že zapomeneme na sebe i na čas poznáme tu pravou realitu. Zažil to téměř každý, kdo o něco ve svém životě usiloval. To je kvantová fyzika v akci. Tak se manifestuje realita. Tak se pozorovatel projeví na plno.

Jsem mnohem víc než si myslím. Můžu být ještě víc. Můžu ovlivnit okolní prostředí, lidi, můžu ovlivnit samotný vesmír. Můžu ovlivnit budoucnost. Za to všechno jsem odpovědný. Nejsem oddělený od svého okolí, jsme jeden celek. Jsem s tím vším spojený. Nejsem sám.
Vědomí, že ve vesmíru je všechno propojeno, že jsme propojeni s vesmírem v samé jeho podstatě, je podle mě nejlepším možným vysvětlením spirituality. Jsme zde, abychom tvořili. Jsme zde, abychom udělali ze života něco úžasného.
Kvantová fyzika, velmi stručně řečeno je fyzikou možností, nastavuje otázku - čí jsou ty možnost? A kdo znich vybírá, aby nám umožnil své prožitky?
Jediná možná rozumná odpověď co do logiky a významu je ta, že vědomí je základem veškerého bytí.
Jednou dosáhneme úrovně Avatarů, Budhů a Ježíšů. Vítejte v Království nebeském, bez předsudků, bez nenávisti, bez těžkých zkoušek.

Přemýšlejte o tom chvilku.

David Albert, Ph.D - Columbia University (doktorát z teoretické fyziky)
Amit Goswami , Ph, D - University of Oregon (kvantový fyzik)
John Hagelin, Ph, D - Maharishi University (sjednocené teorie kvantového pole)
Stuart Hameroff, M.D - University of Arizona - anesteziolog ( dozvídá se od pacientů kde byli a proč)
Dr. Miceal  Ledwith - Maynooth College in Ireland (bývalý profesor teologie)
Daniel Monti M.D. -  Jefferson University(specialista na psychiatrii a lidské chování
Candace Pert , Ph.D - (profesorka)
Jeffrey Satinover, M.D - Harvard University (kvantová teorie, na kvantové zpracovávání informací)
William Tiller, Ph.D - Stanford Universiti ( poradce a členství ve vládě, již bývalý, dobrovolně se vzdal svých funkcí)
Fred Alan Wolf, Ph.D - (psychiatr, kvantový fyzik)

 

 

Věda začíná zcela seriozně připouštět skutečnost, že jenom my,(nikdo jiný z vnějšího okolí, nebo tzv. náhody) jsme součástí reality. Jinými slovy, jen my jsme zodpovědni za to, co se nám děje. Nejen v našem životě, ve vztazích, v zaměstnání, v situacích i okolnostech, které k sobě přitahujeme, ale zcela nepochybně my sami ovlivňujeme i to, co se děje uvnitř nás. Tedy jsme schopni, (a děje se to), ovlivnit náš život, náš zdravotní stav. Je nezbytné si uvědomit fakt, že naše tělo, pokud je pod výkonným mikroskopem, prokáže, že jsme ve skutečnosti záplavou vibrující energie. Tohle je jedna z nejzákladnějších věcí, kterou je třeba vzít na vědomí. Vzít na vědomí fakt, že energie v našem těle, nevzniká jen tak sama od sebe, ale nepochybně potřebuje - zdroj.
Vzít na vědomí fakt, že je nezbytné přimout zodpovědnost za skutečnost, že my sami jsme strůjci svého života jako celku.
Životadárná energie v našem těle musí volně proudit. Opravdoví mistři to dokáží silou vůle - silou své víry - silou myšlenky.
Sportovní aktivita, masáže, joga, meditace a psychologická podpora jsou činnostmi, které to dokáží.  Dokáží uvést do harmonie naši energii KI. Energii, kterou nutně potřebujeme k životu. Tento fakt je znám tisíce let. Jen jsme na něj trochu pozapoměli. (Podrobně se o přínosu a prospěšnosti masáží, v přímé úměrnosti na lidský organismus zmiňuji v jiných rubrikách).
 


 



 

 

Kontakt

Andělský salon u Františka Horní Zádvoří 218
Bořitov
679 21
775 976 110 fana.havlik@seznam.cz