co na to lékařská komunita ?

Předem si dovolím prezentovat tady a teď svůj názor. Názor na lékaře jako na lidské bytosti.
Jsem naprosto pevně přesvědčen, že v dnešní době je drtivá většina lékařů odborníky na svém místě. Je třeba vzíti v potaz fakt, že jsou to jen také lidé, jako my všichni, kteří se neustále vzdělávají a vycházejí ze zkušeností buď svých, nebo ze zkušeností svých kolegů. Domnívám se, že je pro nás velice moudré spolupracovat s lékařem, pokud zjistíme, že se s námi něco děje. Děje ve slova smyslu - zhoršení zdravotního stavu jako takového. Stejně nezbytné , troufnu si tvrdit, že nejdůležitější, je ovšem přijmout fakt, že za svůj život, to znamená i za své zraví jsme odpovědni jen a jen my sami. Věřím, že se mnou bude souhlasit naprostá většina lidí, kteří čtou tyto řádky.

MUDr. Eric A. Mein, jako hostující stipendista nadace Edgara Cayce ve Virginia Beach .:
Můj vděk patří Atlantské univerzitě a Nadaci Edgara Cayce, za to, že sponzorovaly můj roční výzkum Cayceových výkladů.
Děkuji i Mae St. Clair, za to, že se se mnou podělila o své vědomosti nashromážděné za padesát let práce s Cayceovými promluvami.

Samy výklady v sobě nemají nic magického - a totéž platilo i v době, kdy byly vyřčeny. Každá rada, každý návod, vyžadovaly vždy od nemocného člověka a od lidí, kteří s ním pracovali, nějakou vlastní snahu - fyzické, duševní i duchovní úsilí.
Každý den přicházíme do kontaktu s milióny a milióny nejrůznějších virů a bakterií. Navzdory těmto střetnutím klidně prožíváme své dny, aniž nás nájezdy mikroskopických útočníků nějak výrazněji vzrušují. Zcela se spoléháme na moudrost svého těla, které ví, kdy se bránit, kdy být tolerantní, nebo kdy naopak podnětům zvenčí vyjít vstříc. Infekce nastává pouze v případě, že ono neustálé vyjednávání mezi hostitelem a návštěvníky z nějakého důvodu selže. Něco takového bývá spíše výjimkou, nežli pravidlem.
Tato úžasná schopnost dokonale balancovat na napnutém laně však sahá až za hranice našich imunitních systémů. Ať se procházíme po pláži za parného srpnového dne, nebo třeba za chladného lednového rána, teplota našeho těla se stále udržuje na třiceti sedmi stupních Celsia. Podobně, takřka bez ohledu na to, co sníme, zůstává složení naší krve téměř konstantní. Právě tahle vnitřní moudrost, nám dovoluje zotavovat se z nemocí a z jiných náporů na naše zdraví.
Dobrým příkladem této vrozené uzdravovací schopnosti, kterou tak často považujeme za samozřejmost, je hojení ran.
Celý ten sled událostí - od krvácení, kterým se rána zbaví nečistot, přes sražení krve do strupu, až po zarudnutí rány a zvýšené teploty, jež signalizují, že na zraněné místo dorazily bílé krvinky, aby odstranily mrtvé a pohmožděné buňky a zabránily infekci - všechno to, je vlastně nádherné. Tento proces je přitom tak dokonalý, že k hojení obvykle dochází, aniž bychom se zraněným místem nemohli pohybovat, aniž bychom v něm ztratili cit.
Většina lékařů si sebeúzdravnou schopnost lidského těla uvědomuje, aby ne, vždyť právě na ní, všechno závisí.
Stará dokonalá fráze.: vemte si dva aspiriny a ráno mi zavolejte - , velice dobře odráží ono vědomí, že organismus, dostane-li k tomu čas, je schopen zregenerovat se sám. S tímto tajemstvím však lékaři nijak často na trh nechodí.

Norman Cousins vypráví krásnou historku o tom, jak kdysi dr. Alberta Schweitzera požádal, aby mu vysvětlil jak je možné, že šamani mají v léčení takový úspěch.
Schweitzer odvětil, že ho Cousins nabádá, aby prozradil - tajemství, které si lékaři chrání již od dob Hippokratových, ale pokračoval.: Šaman má v léčení úspěch z téhož důvodu, jako my všichni. Každý pacient má uvnitř, v sobě, vlastního doktora.
Nemocní k nám přicházejí a o téhle pravdě nevědí vůbec nic. Naším největším úspěchem je, když se nám podaří dát tomu doktorovi, který bydlí v každém z našich pacientů, příležitost, aby se pustil do práce.

Voltaire to před dvěma sty lety vyjádřil poněkud pregnantněji a daleko méně romanticky.:
Podstatou medicínského umění je, zabavit pacienta, zatímco ho příroda léčí. -     Naše tělo zdaleka není pasivní obětí choroby - dokáže zmobilizovat své úzdravné síly a odrazit nápory, jež na ně útočí, dokáže opravit svou poškozenou tkáň - navíc daleko hbitěji a důkladněji, než ten nejsehranější lékařský tým.
Jak je to možné?
Jak toho lidské tělo docílí? Odkud tato sebeúzdravná schopnost pramení? Věda uznává, že na takové otázky odpovědět nedokáže, že pro ni dosud představují naprosté tajemství. Cayceovy výklady na ně však odpovídají docela jasně - 
a právě tyto odpovědi utvářejí princip, na němž jsou veškeré informace v Cayceových zdravotních promluvách (výkladech), založeny.
Výklady zdůrazňují, že vrozená schopnost našeho těla uzdravovat samo sebe, je přímým důsledkem projevu Ducha v něm.
Neboť veškeré uzdravování musí přicházet z Božského.... Původce Veškerenstva.......   (4021 - 1)
Znovu a znovu nás Cayceovy promluvy dovádějí k poznání že úzdrava může přijít jen z jediného Zdroje - z Boha. K uzdravení je třeba ..... sladit každý atom... s vědomím Božského, jež tkví uvnitř každého atomu, každé buňky těla.   (3384 - 2)
A ať už se tu použije strava, cvičení, masáže, lék a nebo dokonce nůž, vždy to má přinést povědomí.... o tvůrčích silách Božích      (2696 - 1)

Skutečné uzdravovaní vyžaduje vnitřní odezvu. Když Ježíš řekl - Víra tvá tě uzdravila - (Matouš 9-22), přímo potvrzoval fyzickou transformaci způsobenou Duchem v člověku. Kdyby tam ten Duch nebyl, ani Ježíš by býval nemohl slepým pomoci a chromým chodit.

Medicína se s vnitřní samouzdravovací schopností pravidelně setkává pokaždé, kdykoli se pokouší tělo lépe poznat. Vědci se v podstatě snaží nějak ji eliminovat a považují ji za cosi, co se nevhodně vměšuje do jejich úsilí. Z toho důvodu je tato schopnost zmiňována s poněkud negativním přídechem a existuje pro ni zlehčující pojmenování - placebo efekt.
Pohrdaný placebo efekt nám nicméně poskytuje úžasný důkaz skrytého potenciálu k uzdravování, který v sobě lidské tělo má.
Příkladem takové vnitřní schopnosti je třeba úspěch při léčbě obyčejných bradavic. Existuje poměrně rozsáhlý důkazní materiál, z nějž vyplývá, že s bradavicemi si nejlépe poradí samotná sugesce.
Absurdní léčebné prostředky a obyčejná hypnotická sugesce způsobí, že bradavice zmizí.
Lékař a spisovatel Lewis Thomas napsal, - že tohle...... v sobě skrývá větší překvapení, než nepohlavní rozmnožování, rekombinantní DNA, endorfiny či akupunktura, anebo cokoli jiného, co v současnosti přitahuje pozornost tisku. ..... Dokládá to, že za vším musí být nějaká Odpovědná Bytost, která řídí běh věcí, až do těch nejmenších podrobností tak, že to absolutně přesahuje veškeré lidské chápání, jako výborný inženýr a výborný manažer, výkonný šéf - a taky buněčný biolog té nejvyšší třídy.

Ještě dramatičtější příklad placebo efektu je možno nalézt ve dvou studiích z pozdních padesátých let. Studie byly uskutečněny v době, kdy ještě neexistovaly žádné komise, jež by dohlížely na etickou přípustnost experimentů, a obě srovnávaly účinky - falešné operace, při níž je pacient otevřen a znovu zašit, aniž je při tom proveden nějaký další zákrok, s podvázáním vnitřní prsní tepny - což byla operace, pro kterou se v té době mohli rozhodnout pacienti nemocní anginou pectoris.
Studie dospěly k velmi podobným výsledkům. Obě kontrolní skupiny vykazovaly zlepšení zdravotního stavu, přičemž.:
nemocní po - falešné - , operaci na tom byli ještě o něco lépe, než ti, kdo prošli plným chirurgickým zákrokem.
Všechno to, co z těchto případů vysvítá, se řada lékařů pokouší ignorovat. Jak si asi dovedete představit, placebo efekt může klinickému lékaři být poněkud na obtíž - dává mu tušit, že pacientovi se udělalo lépe, spíše navzdory podávané terapii, než v jejím důsledku. Ukazuje se, že právě sebeúzdravná činnost našeho těla propůjčila mnoha v minulosti užívaným metodám zdání spolehlivého účinku. Jak dnes zdůrazňují někteří učenci, dějiny medicíny jsou zároveň dějinami placebového efektu.
Takovým lékařům uniká jeden velmi důležitý aspekt, placebový efekt totiž jen potvrzuje, že poskytnutá terapie nějakým způsobem, výrazně ovlivnila pacientovo podvědomí a že tak ulehčuje skutečné léčení onomu - doktorovi uvnitř -.
Tohle léčení je stejně opravdové, stejně reálné, jako kdyby fyziologické pochody v těle bývala změnila sama pilulka. Z perspektivy Cayceových výkladů je tedy placebo efekt vítaný, ba dokonce žádoucí - a není ničím, čemu bychom se měli vyhýbat.
Sebeúzdravná schopnost je vlastně také důkazem toho, že jsme duchovní bytosti. Cayce ve svých výkladech říká, že duchovní síly se v našem světě projevují jako - reproduktivní princip - , Schopnost našich buněk obnovovat, regenerovat se, je nejzákladnějším vesmírným zákonem, a - dle výkladů - také prvním principem duchovních sil.
Začne nám to dávat ještě větší smysl, když se rozhlédneme kolem sebe a uvědomíme si, že sebeuzdravování je univerzální vlastností veškerého stvoření. Zvířata i rostliny se dokáží uzdravit i bez pomoci lékařů.

V Cayceových promluvách stojí, že naše schopnost obnovy a reprodukce je důkazem Božího slibu. Naše těla v sobě obsahují vzorec, strukturu úplnosti a neustále se snaží tento vzorec naplnit, tohoto dokonalého stavu dosáhnout.
Aby to bylo možné, každá atomická struktura těla je schopna se reprodukovat (a to se také neustále děje) -  od těch nejnepatrnějších buněk, po fungování větších orgánů.   (1158 - 11)

1. - Když v sobě každá buňka obsahuje vzorec pro své náležité fungování, jak je možné, že vůbec můžeme onemocnět?
Jednoduchá filozofie uzdravování, kterou jsme tu právě nastínili, vede k určitým překvapivým a zároveň varujícím závěrům ohledně původu a významu nemoci.

Jedna osmadvacetiletá Američanka filipínského původu, cítíc se slabá a stěžujíc si na bolesti v kloubech, navštívila kliniku v Longview ve státě Washington. Na základě rozboru krve a moči došel ošetřující lékař k závěru, že žena trpí nemocí zvanou - systémový lupus erythematodes - , což je choroba, při níž imunitní systém těla zaútočí na zdravé orgány, a to se vší krutostí a tvrdostí, jíž si obvykle ponechává v zásobě, pro ty nejhorší vetřelce, kteří ohrožují život. Když se žádnému z více použitých léků nepodařilo navrátit jí zdraví, obrátila se žena o pomoc k jinému lékaři. Ten rozborem vzorku ledvinové tkáně potvrdil, původní diagnózu a doporučil jí, aby podstoupila agresivní terapii, jež spočívala v aplikaci velmi silných léků a jejímž účelem bylo onen scestný útok imunitního systému maximálně otupit.
Pacientka však místo toho odjela na Filipíny, kde byla léčena dle místního obyčeje - tamnější léčitel z ní sňal kletbu - , kterou na ni uvalil její bývalý nápadník. O tři týdny později se žena vrátila zpátky do Spojených Států. Při nové lékařské prohlídce a následném laboratorním vyšetření vzorků, nebyl zjištěn žádný z příznaků, které se u ní projevovaly dříve. Dva roky na to, se jí narodilo zdravé děvčátko, a také ona sama zůstala nadále zdravá.
Zpráva o tomto případu byla publikována v Časopise Americké lékařské asociace (Journal of the American Medical Association), tedy v žádném senzacechtivém plátku v roce 1981.
Lékař, kterž článek napsal, v něm svým kolegům položil otázku. - Za použití jakého mechanismu vyléčili pikle asijského medicimana, vážný zdravotní stav této ženy?
V minulosti znamenalo zdraví totéž, co dokonalost. Slovo - zdraví - , pochází v angličtině ze stejného kořene, jako - celistvost, úplnost - , Tentýž kořen dává angličtině slovo - svatý, posvátný - , a tradičním předpokladem svatosti, byla fyzická dokonalost. Mnohá náboženství učí, že proto, aby se přiblížil pravé podstatě, musí ten, kdo ji hledá, v nejvyšší možné míře odrážet její dokonalost.
Ve starém zákoně nařídil Bůh Áronovi - Kdožkoli z semene tvého po všech rodech svých bude míti na sobě vadu, nechť nepřistupuje, aby obětoval chléb Boha svého. (Třetí kniha Mojžíšova 21*17).
Podobné je pro Taoisty zdraví projevem - harmonie nebe na zemi - , Nei Ting, čtyři tisíce let starý mistrovský text čínské medicíny, hovoří o dávných mudrcích, kteří chápali Tao, řídili se projevem Jin a Jang a žili v souladu s uměním věštby....a mohly tak žít sto i více let, a zůstat při tom čilí, aniž by se v nich sebeméně projevila vetchost, neboť jejich ctnost byla dokonalá a nikdy se neoctla v ohrožení. Vyplývá z toho, že zdraví je odrazem duchovní vyspělosti a postupu.
Jedna studie prokázala, že 80% z nás si každý týden stěžuje na nějakou přechodnou formu fyzické slabosti.
Má to však znamenat, že nikdy nemůžeme být zdraví? V žádném případě ne. Bez ohledu na momentální zdravotní stav se každý z nás může začít přibližovat šťastnějšímu životu a lepšímu zdraví. Navzdory bolesti, postižením, nebo vysokému věku, může každý člověk uskutečňovat svým životem postup k dobrému, k celkové pohodě. Základním předpokladem tu ovšem je, individuální svobodná volba, svobodné rozhodnutí každého člověka.
Cayceovy výklady se často obracely na nemocné s otázkou, proč se vlastně chtějí uzdravit.:
Jak by ste naložil se svou myslí a tělem, kdyby byly ještě v tomto životě obnoveny do normálního stavu?   (3684 - 1)
Pokud jsme schopni rozhodnout se v odpověď na tuto otázku - pro činy lásky a duchovního růstu, nastoupíme cestu vedoucí ke skutečnému zdraví, a to bez ohledu na to, jaký je současný stav našeho bytí.  Jestiže se ovšem - tělo stane natolik spokojeným samo se sebou, natolik sebestředným, že - odmítne změnit svůj postoj,.....pak žádné uzdravení není možné   (3124 - 2)

Proč je na světě zlo? Nemoc znamená totéž co utrpení. Všemocný a milující Bůh by přece své děti jistě nenechal takto strádat.
Odpovědí na tuto otázku je fakt, že za svou nemoc si můžeme my sami, nikoli Bůh.
.....vně nás není nic ani zpola tak děsivého, jako je to (co), si můžeme vystavět, nebo uchystat uvnitř svého duševního a materiálního bytí.   (1928 - 1)
Toto usouvztažení nemoci a hříchu bude většině lidí nepříjemné. Pasteurův objev baktérie, se stal mimořádně atraktivní díky tomu, že umožnil, abychom ze svých nemocí začali vinit vnější síly. Nemoc přestala být naší vinou, mikroby nás prostě napadly. Onemocnění začalo být součástí našeho neovlivnitelného osudu.
Pasteurova mikrobiální teorie uchlácholila naše svědomí a my se rozhodli, že budeme ignorovat Pasteurovo varování.:
mikrob je ničím, živná půda vším.

2. - Latinská věta - primus non noceri (především neuškodit), je součástí přísahy, kterou každý lékař skládá při promoci, tu začíná mít zcela nový význam. Hlavní zásada všech lékařů a léčitelů by také mohla znít.: Především nebraňte sebeúzdravné schopnosti samotného těla. Náš přístup k organismu by neměl být arogantní, zpupný, ale naopak plný úcty a pokorné snahy pomoci.  S takovým postojem by nikdy nemohlo dojít k masovému odebírání mandlí, a k ozařování štítné žlázy u tolika dětí, jistě by také skončilo odstraňování slepých střev nebo dělohy jak na běžícím páse, a stejně tak i zbrklé a neuvážené užívání léků.

3. - Žádný terapeutický postup nikdy nevyřeší všechno. Protože uzdravování přichází zevnitř, vyplývá z toho, že....uzdravení není prostým důsledkem samotné metody, avšak vědomí (dotyčného), člověka je takové, že ta či ona metoda je v individuálním případě účinější, než metoda jiná.   (969 - 1)
Jinými slovy - při tomtéž bolení v krku bude jeden člověk nejlépe reagovat na penicilin, a zatímco jinému může rychleji pomoci třeba ricinový zábal, přiložený na nemocné místo.

4. - Nejlepší terapeutické systémy jsou ty, jež působí v souladu s vlastními sebeúzdravnými silami organismu, nikoli proti nim. Výklady vysvětlují, že právě z tohoto důvodu jsou daleko častěji, než jiné léčebné postupy, doporučovány osteopatické zákroky, masáže a hydroterapie.

5. - Léčení by se nemělo zaměňovat s potlačováním příznaků. Umlčíme-li buňku tím, že ji přemůžeme lékem, snad to v nás občas vyvolá iluzi úspěchu, ve skutečnosti to však může věcem spíše uškodit.

6. - Měli bychom být schopni pomoci takřka za každé situace. Cayceovy výklady nám znovu a znovu připomínají, že náš organismus se postupně a neustále obnovuje. Současný zdravotní stav každého z nás je tudíž možno vnímat jako něco, na čem se dá stále stavět, a co se dá pořád zlepšovat. Jeden člověk položil Caycemu otázku, zda je možné pomoci i lidem s nevyléčitelnou nemocí.:  Cayce mu ve výkladu 3744 - 1, odpověděl, -  Ve skutečnosti neexistují takové okolnosti, při nichž by už nebylo pomoci, to, co v současnosti je, bylo vytvořeno působením nějaké síly. Každé síle je možné postavit protisílu, a dannou situaci lze vždy zlepšit.

7. - Prevence a léčba nějakého stavu často vyžaduje jedny a tytéž kroky. K oběma je zapotřebí působit na návyky, struktury vzorce, které problém vytvářejí a měnit je. Jako příklad nám tu poslouží proces vzniku arteriosklerózy, kdy se na vnitřních stěnách tepen utváří povlak, vrstva usazenin, jež může způsobit srdeční záchvaty a mrtvice.
Vědecké poznání i promluvy Edgara Cayce nás dovádějí k poznání, že buňky, z nichž sestávají stěny tepen, začnou na svém povrchu takový povlak vytvářet, jestliže je umístíme do prostředí plného tuku nebo cholesterolu a zvýšíme tlak krve v jeho okolí.
Je evidentní, že pokud chceme tvorbě povlaku zabránit, měli bychom změnou své diety snížit příjem cholesterolu a zároveň zajistit, aby se náš krevní tlak pohyboval v mezích běžných hodnot.
Pokud se nicméně onen příslib obnovy, jež nacházíme v Cayceových promluvách zakládá na pravdě, mělo by nám stačit jen změnit okolní prostředí buněk, vytvářejících povlak, a pak už bychom mohli sledovat, jak tyto buňky samy mění vzorec svého fungování od destrukce k léčení, k úzdravě.
A tak tomu také ve skutečnosti je. Nedávné studie ukázaly, že když člověk sníží hladinu cholesterolu v krvi - a to je pouze jeden z faktorů způsobující celý problém - , v osmdesáti, či více procentech případů se tvorba povlaku zastaví, anebo usazená vrstva dokonce začne mizet.
Takže z toho, co se zdá být vcelku jednoduchým a prostým myšlenkovým východiskem - totiž, že tělo v sobě má vnitřní moudrost, jakýsi vzorec svého uzdravování, a že jej také naplňuje, dostane-li k tomu příležitost. - vyplývá celá řada velmi významných souvislostí. Každý léčebný postup objevivší se v Cayceových výkladech, se z tohoto výchozího bodu odvíjí a je s ním v souladu. Základním cílem Cayceových terapií, je pracovat s vlastní sebeúzdravnou schopností organismu, koordinovat každý dílčí systém tak, aby fungoval v harmonii s celkem. Jeho léčebné postupy se snaží o mírné a nenásilné zdokonalování celého těla, nikdy ne, o přebíjení sil, o vytloukání klínu klínem, které by směřovalo k pouhému potlačení příznaků.

Tento přístup je v ostrém protikladu ke způsobu, jakým je dnes medicína praktikována, ve Spojených státech, kde je obecné myšlení ovládáno představou války a boje, představou bitev.
Důsledek, této bitevní mentality, můžeme sledovat také na předepisování léků. V roce 1983 byly třemi nejčastěji předepisovanými léky - Valium, Inderal, Cimetidin.  Cimetidin, brání sekreci žaludečních kyselin. Inderal blokuje sympatický nervový systém a umožňuje tak ovlivňovat krevní tlak a zvládat pocity úzkosti. Válium působí jako blokátor špatných nálad.
Americká populace spolyká každou hodinu 25 miliónů pilulek, mnohé z nich jen brání viditelným projevům, neviditelných procesů v pozadí, procesů, kterým povětšinou, vůbec nerozumíme.
A tak dnes, i po dvou stovkách let nacházíme pravdu ve Voltairově postřehu, že - lékaři podávají léky, o kterých toho vědí jen málo, proti nemocem, o kterých toho vědí ještě méně, lidem, o kterých nevědí vůbec nic.

Dříve, než tu padne obvinění, že se pokoušíme na kusy rozcupovat alopatii, která přece dosáhla i nesporných a zjevných úspěchů, je třeba si uvědomit jednu důležitou věc.: Jsme to my - jako jednotlivci i jako celá společnost - kdo se neustále dožaduje oné magické - pilulky - .
To my, jsme medicínu vystavili neustálému tlaku svých požadavků, chtějíce po ní, aby nám objasňovala příčiny nemocí, a nabízela okamžité vyléčení. My jsme ti, kdo přicházejí k lékaři v očekávání, že jim ihned uleví a že jim ještě předtím, než se rozhodnou opustit jeho ordinaci, musí předepsat nějaký zázračný lék.
Alopatie - je termín, který zavedl Samuel Hahnemann, otec homeopatie, aby jim označoval podávání léků, jejíchž účinek spočívá ve vyvolání jiných příznaků, než jakými se projevuje nemoc.

Jednou z příčin tohoto stavu je fakt, že většina z nás považuje svá těla za cosi samozřejmého a o jejich fungování toho ví pramálo. Daleko víc, toho zpravidla víme o svém autě, a o auto se také daleko lépe staráme. Kdyby zítra proběhla tiskem zpráva, že nějaká vědecká studie prokázala sovislost mezi kouřením v automobilu a silným reznutím motoru, kuřáci by přestali v autě kouřit. Podobně je také mnoho lidí ochotno zaplatit víc peněz za kvalitnější benzín, aby svůj vůz přiměli k lepšímu výkonu, ale v zápětí se staví na jídlo v té nejmizernější restauraci a do svého těla nacpou kdeco.
Většina lidí ve svém autě poctivě mění olej a jezdívá s ním na pravidelné prohlídky, ale zřídka kdy si udělají čas na to, aby náležitě vyladili také svůj organismus.
V celém vesmíru není větší a dokonalejší továrny, než jakou je lidské tělo ve svém přirozeném, normálním reagujícím stavu.  (1800 - 21)
Lidské anatomické tělo je jako fungování dokonalého stroje, který - je-li udržován v náležitém funkčním stavu - dokáže nejen zásobovat sám sebe vším, co potřebuje pro svou práci, ale opatřovat si zároveň to, co je nutné k doplňování sil. (4999 - 1)

Poklidný život naplněný porozuměním a láskou, poklidný stav mysli a pečování o svůj chrám (tělo), vnímání svého chrámu (těla), projevováním vděčnosti za něj, pozitivní tok myšlenek, meditativní stavy, stavy rozjímání, vděčnosti, slova díků-vzdání, pokory i modlení se, to vše umocněné vírou,  neochvějnou vírou v Boha, či v cokoli co je pro nás přijatelné, nebo uvěřitelné mají na lidskou bytost ozdravné a blahodáné účinky.
Tato zajímavá věc se stává těm, kdo pochopí a skutečně přijme pozitivní způsob myšlení. Tito lidé získávají hormonální rovnováhu. Myslí-li někdo svým srdcem a není necitelný, vidí-li štěňátko, nebo spící miminko, stoupnou mu hladiny DHEA. Vytváří se u něj rovnováha hormonů, ale děje se ještě něco důležitějšího. Normalizuje se Váš srdeční tep. Dostáváte se do vlnového vzorce, který vidíte na monitoru srdeční frekvence. To skutečně začne uvádět do rovnováhy celé tělo.
Protože srdce je obrovský elektromagnet, který vlastně řídí zbývající části těla.

Na své nejzákladnější úrovni má volba životního stylu genetické důsledky. Ve hnutí za wellnes (dobré zdraví)
byli diety, joga, masáže, sport, meditace, psychologie, pozitivní myšlení dlouho považovány za dobrá preventivní opatření.
Nyní se zdá, že osvojení si těchto přístupů by mohlo zastavit, nebo dokonce obrátit vývoj vážných nemocí - u srdečních chorob, cukrovky, vysokého krevního tlaku, rakoviny prostaty, obezity, vysokého cholesterolu a dalších chronických stavů se ukazují slibné příznaky. Teprve nedávno se výzkum zaměřil na genetickou úroveň, vysvětlující tyto blahodárné změny. Bylo zjištěno, že stovky genů mohou změnit svou exprimaci ani ne pár měsíců poté, kdy pacient změnil svůj životní styl.
 

 

Čistá myšlenka, nebo stav hluboké relaxace, či všechno co vás prozařuje, skutečně vede ke snížení hladiny stresových
hormonů, k normalizaci krevního cukru, ke snížení krevního tlaku a k uvolnění hladkého svalstva. Dochází k rovnováze parasympatického a sympatického systému. Parasympatický představuje brzdu a sympatický plyn. Většina lidí v současnosti má neustále nohu na plynu, a občas použije brzdu. Je-li obojí v rovnováze, můžete pracovat mnohem efektivněji a mnohem déle. Máte totiž v báječné rovnováze --  jin - jang  --   (dvě spojené části jednoho celku, dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru).


Každá dovednost, kterou ovládnete, vám vytvoří v mozku novou nervovou síť.
Každá nová myšlenka vyvolá jedinečný model mozkové aktivity.
Každá změna nálady se - kurýrními molekulami -, dostane do všech částí těla a mění základní chemickou aktivitu každé buňky.
Pokaždé když cvičíte, měníte kostru i svaly.
Každé sousto potravy, které sníte, mění každodenní metabolismus, elektrolytickou rovnováhu a proporce tuku ve svalech.
Sexuální aktivita a rozhodnutí se rozmnožovat působí na hormonální rovnováhu.
Úroveň stresu, jemuž jste vystaveni, zvyšuje a snižuje imunitní systém.
Každá hodina naprosté nečinnosti způsobuje svalovou atrofii.
Geny se vylaďují na myšlenky a emoce, a tajuplnými způsoby se zapínají a vypínají podle vašich přání.
Imunitní systém se zesiluje a zeslabuje v reakci na to, zda prožíváte láskyplný nebo chladný vztah.
Krize nebo zármutek, ztráta a osamění zvyšují riziko nemoci a zkrácení délky života.
Užívání rozumu udržuje mozek mladý, není-li mozek užíván, vede to k jeho úpadku.

V tomto okamžiku je vaše tělo řekou, která nikdy nezůstává stejná, nepřetržitým proudem míchajícím stovky tisíc chemických změn na buněčné úrovni. Tyto změny nejsou náhodné, neustále slouží k tomu, aby posunovaly život vpřed a přitom zachovaly to nejlepší z minulosti. Vaše DNA je jako encyklopedie, která akumuluje veškeré dějiny evoluce.
DNA je paměťová buňka, v níž jsou uloženy všechny zkušenosti z minula, které nás dělají lidmi. Místo abyste dovolili těmto vzpomínkám využívat vás, můžete se naučit využívat je.
Vaše DNA není o nic víc fyzická než další části vašeho těla, je utvořena z energie, a vy můžete změnit její energetická schémata změnou podvědomí.
Pouhý pramének přání stačí k ovlivnění DNA. Jak ironické, že dvě věci, o nichž se medicína domnívala, že jsou fixní, mozek a DNA, se ukazují být klíčem ke znovuobjevení těla.
Pravděpodobně nevíte, že identická dvojčata, zrozená s naprosto totožnou DNA, vypadají geneticky velice rozdílně, když dospějí. Určité geny byly spuštěny jiné vypnuty. Kolem sedmdesátky už obrazy chromozomů dvojčat nejsou zdaleka stejné. Geny se přizpůsobují tomu, jak se životy odlišují.
Biologové dlouho tvrdili - a mnoho lidí se domnívá, že to tvrdí dodnes - ,že se rodíme se sadou genů, která je pevná a nezměnitelná. Ale to je jako říct, že jsme se narodili se dvěma rukama, které jsou nevyměnitelné. Ve skutečnosti, jste li klavírní virtuos a máte dvojče, které se stalo zedníkem, budou vaše ruce zcela odlišné svým vzhledem i zručností. Tyto rozdíly se budou odrážet v rozličných mozkových modelech. Vaše motorická mozková kůra bude poznamenána hrou na klavír, mozková kůra vašeho dvojčete zedničinou. Identická dvojčata se rodí se stejnou sadou genů, nicméně když vezmete jejich genetický profil ve věku sedmdesáti let, budou jejich geny naprosto odlišné. To, co se změnilo, je poznání, že geny na vás působí, když jsou zapnuty. Když jsou vypnuty nemají žádný účinek.

V posledních letech byly zmapovány genomy tisíců jednotlivců a ke zděšení výzkumníků se ukázalo, že existuje ne méně než tři miliony rozdílů v genetické skladbě každých dvou lidí. (ohromný počet, vezme-li se v úvahu, že máme dvacet až třicet tisíc genů, mnohem méně než kdokoli předpokládal)

Vaše tělo ví, že jeho účel v životě není fyzický. Když se podíváte pod mikroskopem a pozorujete bacila, obklíčeného a ničeného bílými krvinkami nazývanými - makrofág -(doslova - velký žrout), nic by se nezdálo být více fyzickým. Avšak oči vás klamou. To, co opravdu vidíte, je fungující inteligence. Makrofág musel nejprve vetřelce identifikovat. Musel rozhodnout, zda vetřelec je přítel, nebo nepřítel. Když makrofág toto rozhodnutí učiní, musí se přiblížit k vetřelci, aby mohl zaútočit a použít svůj toxický chemický arzenál k likvidaci nepřítele. Když udělají bílé krvinky chybu, makrofág může začít požírat vlastní buňky těla a vyvolat autoimunní chorobu, jako je revmatoidní artroza, lupus, jež obě jsou způsobeny zásadně špatným rozhodnutím. Nicméně inteligence bílých krvinek je natolik důmyslná, že zorganizují vlastní smrt, když už nejsou zapotřebí. Jakmile zkonzumují pronikajícího mikroba, makrofágy umírají jako oběť vlastních chemických zbraní. Jejich sebevražda je dobrovolná a altruistická. Jediná bílá krvinka ví, že dobro mnoha má přednost před dobrem jednotlivce - a tak krvinka přinese konečnou oběť, aby potvrdila toto porozumění.

Výzkumníci zjistili, že jednoduché každodenní aktivity vytvářejí nové neuronové sítě. Zdá se tedy, že neexistují hranice toho, čím se nový mozek může stát. Kdyby ve skutečnosti mozek nevytvořil neuronovou síť za účelem vyladění na duši, nemohl by existovat zážitek Boha. Je tomu teprve pár let, co lékařská věda dospěla k tomuto zjištění. Ve spolupráci s jeho Svatostí dalajlámou byli neurologové schopni studovat pokročilé budhistické mnichy, kteří meditovali od svých patnácti do čtyřiceti let. V laboratoři byli tito mnichové připojeni na funkční magnetickou rezonanci, typ mozkového skeneru, který může sledovat změny v čase.
Mniši byli požádáni, aby meditovali o soucitu. Podle tibetského budhistického učení je soucit schopnost pomáhat v kterémkoli okamžiku, kterémukoli živému stvoření. Při své meditaci začali mnichové generovat nejintenzivnější vlny gama, jaké byly dosud v  lidském mozku zaznamenány. Vlny gama souvisejí s udržováním mozku jako celku v chodu, a rovněž i s vyšším myšlením. Nejintenzivnější oblasti aktivity, projevenou mnichy, byla levá nefrontální mozková kůra, ležící právě za levou částí čela. Tato oblast je spojována s pocitem štěstí a pozitivními myšlenkami.

Vaše buňky se nepřetržitě pohybují tam a zpět přes hranici, rozžehují vnitřní oheň. Jak se to DNA naučila, zůstává tajemstvím, protože je to přesně totéž, jako kdyby se wolframový drátek naučil svítit, nebo zápalka mohla vydat sama jiskru bez vnější pomoci. Tento zázrak však zachází ještě mnohem hlouběji. Když dřevo shoří, rozpadne se na popel a je pryč. Když se wolfram rozžhaví do běla, je odsouzen, aby jednoho dne shořel. Ale DNA roste a násobí se, když uvolňuje energii. Ve skutečnosti jediná věc, kterou DNA dělá, je, že proměňuje surovou energii (teplo, elektrické impulzy) do nesčíslných složitých procesů. A jelikož je DNA, stejně jako každá chemická sloučenina, sama udělána z energie, je vaše tělo oblakem energie udržující se na živu přijímáním další energie.

Čas a opakování. Vaše tělo se přizpůsobuje věcem, které děláte znovu a znovu. Je mnohem snazší nařídit energetické schéma než schéma fyzické, a jakmile je jednou nastaveno, je mnohem těžší dosáhnout změny.
Jestliže vezmeme jako příklad běh, můžeme vytrénovat necvičené tělo na maraton za tři až šest měsíců. Pravidelným běháním o délce tří až patnácti kilometrů se časem vaše tělo přizpůsobí úkolu, který jste mu dali. Záměrně jste je neadaptovali. Jestliže den po maratonu přestanete běhat, bude vaše tělo nejpozději do roka, obvykle už za šest měsíců, zase nevycvičené.
Jedna významná studie zjistila něco dokonce mnohem drastičtějšího. Studenti - sportovci na vrcholu výkonnosti, když musí ležet na zádech v nemocniční posteli a nesmějí vstávat, jejich svaly přijdou o deset let tréninku do čtrnácti dnů.

Buňky zachovávají víru. Využívají vyšší vědomí od chvíle, kdy jste se narodily. Tady máte praktický příklad.
Lékařským klišé se stalo tvrzení, že užíváme pouze deset procent svého mozku. V určitém smyslu je toto tvrzení podvod, protože devadesát procent, která nebyla použita, nebylo vytvořeno k myšlení. Existují miliardy buněk zvaných - glia - (což znamená řecky, lepidlo), které obklopují mozkové buňky, aby je držely na místě. Glia převyšují počtem neurony v poměru asi deset ku jedné. Dlouhou dobu byla pokládána v mozku za cestující druhé třídy, sloužící o něco málo víc, než strukturální posílení, asi jako armatura v betonu. Nikdo nepodezíral, že glia mají utajenou úlohu, jež - jak se ukázalo - vede k fascinující podívané.
Glia jsou jako rachejtle nebo ježovky, s desítkami droboučkých vláken, vycházejících z jejich středů.
Když je embryo v děloze připraveno vyvinout mozek, je před ním obrovský úkol. Jak se může několik set, nebo tisíc kmenových buněk proměnit v požadované miliardy mozkových buněk? Ani kdyby se kmenové buňky dělily nejzběsilejším tempem, nestačilo by to, aby dosáhly správného počtu (přestože to dělají také). Mozek má mnoho částí a například neurony zodpovědné za zrak nebo sluch se musí dostat do svých konkrétních umístění, zatímco neurony zodpovědné za city a vyšší myšlení zase do jiných.
Aby toho dosáhly, vydají se kmenové buňky na cesty. Ty jsou často, obrazně řečeno, stejně dlouhé jako migrace arktických rybáků dlouhoocasých, kteří létají skoro od jednoho polu ke druhému.
V případě kmenových buněk jde o cestu od jednoho konce embrya ke druhému. Migrující kmenové buňky se seřadí po milionech jedna za druhou a cestují po vláknech glia. Pod silným mikroskopem můžete pozorovat jejich cestu a žasnout, jak se kmenové buňky, které se potřebují dostat do určité oblasti, odkloní od hlavní dálnice a pokračují po správném gliálním vláknu, které vede k jejich konečnému domovu, zatímco následující svazek kmenových buněk odbočí jinam. Každý pohyb je smysluplný a řízený.
Mozek roste zevnitř ven, takže nově příchozí cestují kolem starších mozkových buněk, aby vytvářely vrstvu po vrstvě tkáň.
Glia slouží jako průvodci. A když doslouží jako průvodci, mohou se buňky glií proměnit samy v buňky mozkové.
V jakém smyslu toto není duchovní cesta? Kmenové buňky jsou vedeny domů vyšší inteligencí a během cesty získávají moudrost. Váš život sleduje tentýž skrytý vzorec, ale místo, aby sledoval třpytící se gliální vlákna, jste vedeni svou duší.
Ta má program Božích úmyslů, stejně jako projekt na papíře obsahuje architektovy záměry.

 

Kontakt

Andělský salon u Františka Horní Zádvoří 218
Bořitov
679 21
775 976 110 fana.havlik@seznam.cz