Síla Meditace a Modlitby

Pro ty z Vás, které tento okruh informací nezajímá, či máte na výše uvedená slova zcela odlišný názor, neposuzujte prosím, nesuďte, nežehrejte - přejděte to, a najděte si něco, co souzní s Vaším srdcem.

MEDITACE
O meditaci nelze smysluplně hovořit, pokud nepochopíme meditujícího člověka. Řekneme-li, že jsme duchovními bytostmi, znamená to, že pocházíme z Božského. Není tedy třeba hledat Jej kdesi mimo nás - stačí hledat v sobě, v chrámu svého těla. Chrám našeho těla obsahuje-KONTAKTNÍ MÍSTA, mezi Bohem venku a Bohem uvnitř.

Meditace (každodenní), zcela suveréně vévodí pomyslnému žebříčku technik, jež Cayceovy výklady doporučují jako nástroj duchovního růstu a změn.  Výklady tvrdí, že....všichni se jednou budeme muset naučit meditovat, stejně, jako jsme se všichni kdysi museli naučit chodit.
Výklady definují meditaci jako naladění našich mentální a fyzických těl na jejich duchovní zdroj.
V protikladu k modlitbě, kdy my promlouváme k Bohu, je meditace činnost, v níž Bůh promlouvá k nám.
Prostřednictvím soustavné praxe pak můžeme nejen změnit jednotlivé své - magnetofonové pásky - ,(paměťové záznamy), ale také přizpůsobit žlázové vzorce (endokrinní žlázy), jež vytvářejí naše dispozice a charakter.
Taoistický meditační text - Tajemství zlaté květiny-, říká, že - dvacet minut meditace denně nám může ušetřit deset tisíc životů.   V Bibli je psáno, že  Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívat bude.   (kniha Žalmů 91*1)

Existuje celá řada meditačních technik. Metody, které nám ve svých výkladech doporučuje Edgar Cayce, jsou jednoduché a je snadné se jim naučit. Začněte tím, že si pro meditování vyberete nějakou pravidelnou denní dobu. Vaše tělo jí záhy přivykne a bude meditaci v pravidelný čas samo očekávat - díky tomu se budete možná lépe soustředit a snáze sklidníte svou mysl. Pravidelná doba vám navíc třeba pomůže i v tom, abyste na meditaci nezapomínali. Je dobré začít s počáteční meditační dobou 15 - 20 minut.
Následujícím krokem by měl být výběr pomůcek, které vám umožní snáze se před každou meditací naladit a uvolnit. Mezi věci a postupy, které některým lidem připadají užitečné, například patří.: poslech relaxační hudby, recitace, nebo dechová cvičení, procvičování hlavy a krku, vůně kadidla, čtení Bible, nebo jiné svaté knihy.
Když se připravujete na svůj vstup do říše ticha, sedněte si na židli, o jejíž opěradlo se můžete zpříma opřít, nebo ulehněte na záda. Snažte se, aby vaše páteř byla co možná nejrovnější. Ležíte-li, položte své spojené ruce na solar plexus, pokud při meditaci sedíte, složte ruce v klín.
Začněte chvílí modlitby. Výklady říkají, že Otčenáš obsahuje zvláštní symboliku, jež oživuje vzorce napomáhající v meditování, a činí tak tuto meditaci zvláště případnou a náležitou. Vlastní, osobní modlitba působí rovněž velice dobře. Pokud se nedokážete zcela zklidnit a stále pociťujete úzkost, zlobu, nebo strach, pokračujte po zbývající čas v modlitbách a zatím nepokračujte žádnými dalšími kroky.
Po modlitbě zopakujte své vyznání, anebo slovo či větu, jež odrážejí pro vás nejvyšší vůdčí princip. Pokoušejte se procítit význam slov. Jakmile v sobě ucítíte povznesení, přestaňte opakovat slova a tiše se soustřeďte na vnitřního ducha, kterého vytvořila. Pokračujte až do chvíle, kdy si povšimnete, že vaše pozornost byla odvedena jinými myšlenkami. S tím si nedělejte žádné starosti, to je úplně normální. Vzdejte díky za všechno, co vstoupí do vaší mysli, a pak to zase nechte volně uplynout.
Pozvolna se vraťte zpátky ke svému vyznání, a potom celý proces znovu opakujte. Tyto okamžiky povzneseného ticha jsou jádrem meditace.   Pán je ve Svém svatém chrámu, nechť celá země utichne, před ním.   (Židům, 2*20)
Až skončíte, nesobecky rozprostřete energii, již jste nashromáždili - uzavřete svou meditaci, modlitbou za jiné.
Pokud vás přímo nežádali o něco jiného, obklopte ty, za něž se modlíte, přítomností Kristovou, a požehnejte jim.

Jinou metodou, kterou Cayceovy výklady silně doporučují, je předspánková sugesce. Ta je zvlášť účinná u dětí.
Ve výkladech se uvádí, že chvíle,  - kdy vplýváme do spánku,  a také okamžik, jenž jí předchází, - je ideální dobou, pro přístup k našemu vnitřnímu -  magnetofonovému přehrávači.
Tato metoda je doporučována pro řešení celé řady fyzických a duševních problémů. Když upadáme do spánku objevují se některé fyziologické procesy, shodné s meditací. Mozkové vlny jsou pomalé, a pomalý je i tep našeho srdce. Začínáme pomaleji a stejnoměrně dýchat, klesá krevní tlak. Dochází k celkovému útlumu sympatického nervového systému.
Pracujeme-li s našimi vzorci takto, přímo, je třeba, abychom k tomu přistupovali kladně a konstruktivně. Jak jsme se už zmínili, výklady doporučují začít meditaci frází, která vede ke vnitřnímu povznesení. Podobně by i předspánková sugesce, měla mít podobu klidných a pozitivně laděných slov, nikoli příkazu, nebo zákazu.

Obvykle míváme za to, že takové techniky, jako meditace či předspánková sugesce jsou zcela bezpečné.
I ony však mohou představovat určité nebezpečí. V některých materiálech, vycházejících z výkladů Edgara Cayce, se objevuje varování, že bez náležitých předběžných opatření - vyústí otevření dveří, mezi fyzickým a duchovním ve vnitřní zmatek, který zasáhne ta nejhlubší místa.
Jsou to dost silná slova....... Meditaci, si zpravidla představujeme jako něco, co může vést výhradně k dobrému.
Následující příběh ženy, jež kdysi přišla Cayce požádat o pomoc, však náležitost takového varování jen potvrzuje.
Tato žena si stěžovala, na celou dlouhou řadu rozličných potíží, včetně hučení v uších, špatného sluchu, častých bolestí hlavy, pocitů otupělosti, deprese a občasného abnormálního fungování ledvin, jater a plic.
Podle výkladu tkvěla příčina všech těchto poruch v tom, že žena meditovala v době, kdy pociťovala úzkost a nebyla k meditaci náležitě fyzicky připravena.

K podobným závěrům dospěla také studie, jež srovnávala ty, kdo transcendentální meditaci (TM), praktikovali denně, s lidmi, kteří po úvodním přípravném kurzu s meditováním přestali.  Vědci sledovali především takové faktory, jako je deprese, frustrace, neklid, uzavřenost, podezřívavost a vnitřní zmatek. Zjistili, že u 46%, meditujících došlo ke zhoršení, alespoň jednoho z uvedených příznaků.
ve skupině lidí, kteří od meditace upustili, to bylo pouhých 19%.
To ovšem neznamená, že bychom neměli meditovat  -  jen bychom měli dávat velký pozor na to, na jakých myšlenkách ulpívá během meditace naše mysl.

Meditování a jemu podobné techniky nám pouze umožňují přístup k - přehrávači -, k magnetofonu v nás, dávají nám příležitost, pracovat s našimi - pásky -. Nemají už nejmenší vliv na to, co uděláme, jakmile se jednou do systému dostaneme.
Jeden z Cayceových výkladů nám nabízí hypotetický příklad člověka, který by byl ovlivňován pouze vlastními meditacemi.
Kdyby se prý takový člověk po sedm let živil výhradně duchovním materiálem, mohl by se stát světlem světu. Kdyby naopak celou tu dobu žil jenom z věcí hmotných, stal by se Frankensteinem, který nemá o duchovnu ani ponětí.
Potřebujeme znát a přesně určit směr, kterým se chceme dát - a to dříve, než začneme.
Vzpomeňte si na knížku - Alenka za zrcadlem - , a na Alenčinu otázku,  Pověděl byste mi, prosím, kudy se odsud mám dostat ven?    Odpověď totiž platí pro nás všechny..... To z velké míry záleží na tom, kam se chceš dostat.

Naprosto základním úkolem pro každého z nás je, aby znal vůdčí princip, jež stojí v pozadí všech našich vědomých i neuvědomělých rozhodnutí. Cayceovy výklady tento princip označují jako - IDEÁL - , Říkají dále, že ustavení ideálu, je tou nejdůležitější věcí, jakou můžeme udělat. Nežli si začneme hrát se svými pásky, musíme udat cíl, směr jejich kýžené proměny. To platí jak o páskách, které ovlivňují poměry v trávicím ústrojí, tak o těch vzorcích, jež způsobují, že žijeme ve strachu. Uzdravování fyzického těla tak musí stát především na správné volbě duchovního vstupu, jenž se projevuje jako - ideál - , (každého), člověka)    (2528 - 2)
Výklady také velmi doporučovaly, abychom si všichni udělali čas a svůj ideál si zapsali.

Veškeré uzdravování vychází z nitra a neexistuje otázka, na níž bychom z nitra nemohli dostat odpověď, jsme-li, správně vyladěni. Přesto, že jsme Božími dětmi, zůstává naše vědomí od plného uvědomění si Boha odděleno. Naše mysl je myslí odříznutou od velké Mysli, a srdce, srdcem odříznutým od Srdce Vesmíru. Jsme-li, duchovními bytostmi, které se promítají do trojrozměrného vědomí. Zde máme fyzické, mentální a duchovní tělo. V běžném životě, ať bdíme, nebo spíme, ovládají naši pozornost takřka výhradně vědomí a činnost fyzického a mentálního těla - tak vznikají bariéry, které nás odvádějí od bezprostředního uvědomění si ducha v nás.

Na základě těchto myšlenek můžeme nyní definovat meditaci jako činnost, směřující k vyladění fyzického a mentálního těla s tělem emocionálním a spirituálním, pomocí cvičení vnitřního klidu. Meditace je znovudosažení jednoty s Bohem a setkávání se s Ním v chrámu těla. Tajemství meditace spočívá v tom, že si uvědomíme Boha v sobě.
Meditovat bychom nikdy neměli - pro něco - , ale měli bychom směřovat - k něčemu - . Pravým duchem meditace je však spíše rozdávat a vyjadřovat lásku, nežli získávat výhodu pro sebe. Meditovat bychom neměli pro potenciální odměnu, stejně jako bychom neměli milovat pro možný prospěch. Ideálu lásky se více přiblížíme, řekneme-li, Miluji tě, protože jsi takový/á, jaký/á jsi.

Vypráví se příběh o muži, který kdysi přišel za Buddhem, a řekl mu, že již dvacet let medituje a nyní dokáže suchou nohou přejít přes hladinu řeky.   Buddha odpověděl - ztrácel jsi čas. Za nepatrný peníz sis mohl najmout loďku - . Účelem meditace není dosáhnout určité schopnosti, nebo dovednosti, jako je např. levitace, není to ani cesta k intenzivním prožitkům, či způsobu úniku z reality.
Cíl meditace souvisí s prvním přikázáním - milovat Boha celým srdcem, myslí a duší. Ve všech věcech lásky chceme být blízko svého milovaného. Milovat Boha celým srdcem, by mělo také znamenat, toužit po jeho blízkosti. Přijmeme-li vřele první část nejdůležitějšího přikázání - milovat Boha, možná, že lépe pochopíme i jeho druhou část - Milovat svého bližního, jako sebe samého. Duševní rozvoj, lepší zdraví, pozvednutí ducha - to vše může být výsledkem meditace, konečným plodem Ducha je však láska. Láska je tak účelem a zárověň i výsledkem meditace.

Existuje další příběh, který tentokrát pojednává o stylech a způsobech dýchání při meditacích. Jak bychom měli při meditacích dýchat? Můžeme se třeba dlouho a pomalu nadechovat, a potom rychle vydechovat, nebo obráceně.
Na otázku, co je tedy lepší, prý Buddha odpověděl - Důležité je, že dýcháte -

Je-li naším žiivotním cílem více lásky, jak praví přikázání, pak by konkrétní postup měl být tomuto cíli podřízen. Je-li Bůh duchem lásky, pak se s ním můžeme sladit pouze tak, že sami v sobě probudíme ducha lásky. K duchu se ovšem nepřiblížíme přednostmi určené metody, ale spíše v důsledku vlastního duchovního hledání, svou touhou nalést lásku k Němu a dát Mu ji najevo. Honba za prožitky při meditaci se pak sama o sobě stává překážkou jejich vzniku a jsme-li nešťastni, že při meditaci nic necítíme, pak nám zřejmě - skutečně a hluboce - na Bohu nezáleží.
V každém, s kým se setkáme, v naší zkušenosti, se nám nabízí možnost setkání s Bohem a neměli bychom z toho mít strach.
POCHYBNOSTI, podle Cayceových promluv představují jeden z nejzávažnějších a nejsilněji destruktivních faktorů, které na člověka doléhají. Nejprve přichází pochybnost, pak strach a nakonec destruktivní tělesná reakce. Nemeditujme, pochybujeme-li o moci a schopnostech Boha pracovat s námi a naším prostřednictvím.

Pokusíme-li se zůstat alespoň minutu v klidu a mlčení, vypozorujeme, kam směřuje naše vědomí. Poznáme tedy, co je naším skutečným ideálem, i když to ve skutečnosti nemusí být právě Bůh. To, na co myslíme a na čem nám záleží, má v naší mysli a v srdci přednost, před uvědomováním si Jeho Ducha.
Účinnost meditace bychom neměli nikdy posuzovat podle zážitků, které k nám v těchto minutách ticha přicházejí. Meditace není hledáním - něčeho vyššího - , ve výjimečných chvilkách, ale spíše pravidelným, každodenním pozváním Božího Ducha, aby námi protékal, transformoval nás a dal našemu životu více smyslu a lásky. Skutečná transformace se děje na nevědomé úrovni. Nestudujte tedy příliš podrobně každý meditační zážitek. Neočekávejte, že vše automaticky procítíte ihned na vlastní kůži.
Nosíme v sobě vzorce, které se brání duchovnímu pozdvihnutí a obrácení k Bohu. Existují síly - strava, myšlenky, emoce, touhy, ambice či cokoli jiného - , které působí proti vyladění.

Cayceovy promluvy potvrzují, že tělo z masa a kostí obsahuje protějšky (koreláty), fyzického, mentálního a duchovního těla. Protějškem spirituálního těla či duše v našem těle je endokrinní systém,  protějškem mentálního těla je autonomní (sympatický) nervový systém,   a protějškem fyzického těla je cerebrospinální (senzomotorický) systém. Kontaktní místa styku Jediné Síly s člověkem leží v endokrinním systému, který řídí emoce a motivaci.
Fyziologie meditace zahrnuje všechny tyto systémy a má vztah k hierarchickému nasměrování toku energie, která námi proudí, vychází z Boha a dopadá na Zemi. Musíme být klidní a pokojní, aby průběh procesu neovládl senzomotorický systém, spojený se svaly a smysly. Je-li primárním ohniskem vědomí naše tělo, pak bude působit proti jakékoli ovládající síle, přicházející z nitra. Dosáhneme-li klidu smyslů i svalů, můžeme pak dospět na autonomní či mentální úrovni hlouběji. Zde ovlivňujeme myšlenky, srdeční rytmus a dýchací soustavu. Naše cíle a ideály pak probouzejí duchovní centra v endokrinním systému.
Musíme dosáhnout klidu, abychom dokázali navázat první kontakt s duchovní úrovní, a pak ukázat směr, kterým má protékat životní energie. Směr tohoto toku musí vycházet z duchovních center (endokrinních žláz), přes mentální oblast (autonomní nervový systém), do tělesné (cerebrospinální) oblasti, tzn. od Nekonečného ke konečnému.

Snažíme-li se dosáhnout vnitřního vyladění, pak se přípravě na meditaci musíme věnovat nepřetržitě. Začneme určitým typem mírného cvičení. Měli bychom konzumovat takovou stravu, o níž víme, že nám pomůže vyladit fyzické tělo. Měli bychom přejít na jakousi duševní dietu pozitivního myšlení.
Edgar Cayce řekl.: Než vyrazíte na cestu, musíte vědět, kam chcete dojít ! Od samého počátku musíme chtít, aby meditace ovlivňovala celý náš život. A ve všech oblastech života bychom měli být připraveni využívat meditačního úsilí jako součásti postupného vývoje pozitivním směrem.
Při přípravách na meditační sezení promluvy doporučují, aby chvílím klidu a ztišení předcházele modlitba za ochranu.:
Zde je příklad takové modlitby.:
Otče, když se otevírám neviditelným silám obklopujícím trůn milosrdenství, krásy a energie, cítím ochranu, kterou nalézám v myšlence na Krista.

V dalších z mnoha promluv byl Edgar Cayce tázán, jaký je rozdíl mezi - Ježíšem a Kristem - , Odpověď zněla.:
Ježíš je vzor   -   Kristus je síla.    Co sprostředkovává spojení mezi člověkem jako konečnou bytostí a Nekonečnem?
Síla Kristova Ducha či Kristův Duch. Protože žijeme v rozměrech času a prostoru, existuje vzor pro tok energie, neboli způsob, jak se energie projevuje. Tento způsob, cesta, dostal podobu v příkladu Ježíše. Když poslušností dovedl svůj život k dokonalosti, a stal se Kristem, Zákonem Lásky.
Stanovíme-li si Ideál, volíme si zároveň s ním i vzor.
V promluvách se též říká, že nikdy není příliš pozdě a že nezáleží na tom, jak daleko jsme sešli z cesty, vždy je možnost se vrátit.
Promluvy též říkají.:
Existuje určitá hierarchie archetypů či vzorů nevědomí. Na vrcholku tohoto žebříčku stojí archetyp či vzor Já.
Je-li nabit energií, pak člověku dodává rovnováhu a pomáhá mu k celkové integraci (k vyladění všech jeho složek), díky čemuž může v plné míře využívat celý svůj potenciál. Přivykneme-li této představě, začneme možná více oceňovat příslib daný slovům Písma.: Svůj zákon jim dám do nitra a budu jim Bohem a oni budou mým lidem.: ,  Tento zákon uvnitř nás, to je obraz Boha, k němuž jsme stvořeni. Lze to přirovnat k programu, zakódovanému v našich tělech, chrámech živého Boha, k programu, jehož prostřednictvím se můžeme uvést v soulad s Nejvyšším. Vlije-li Duch do tohoto vzoru energii a dostane možnost námi protékat v našem každodenním dobrém konání, stáváme se Božím obrazem, k němuž jsme byli na počátku stvořeni a k jehož naplňování jsme předurčeni.
Přestože meditace na první pohled působí dojmem určité metody, techniky, podstatou jeho fungování je živý Duch, který námi protéká, když se náležitě vyladíme a uplatňujeme jej ku prospěchu druhým. Provádíme-li takto meditaci, probouzejí se v nás vzpomínky, rekapitulace minulých životů a minulých vztahů, skryté vlohy a potenciál pro přjímání a rozvíjení darů ducha, které do našich životů i do životů těch, s nimiž přicházíme do styku, přinášejí nový rozměr, nové bohatství, nové uvědomění. Nevědomí již není Pandořinou skříňkou, ale prostřednictvím meditace se mění v neomezenou zásobárnu schopností, pokud jsou vzorce v něm ukryté probuzeny - za správným účelem a ve správný čas - působením Ducha. Dosavadní překážky se mění ve schůdky vedoucí vzhůru. Proto jen ve vnitřním souladu s Duchem dospíváme ke skutečnému sebepoznání.

Způsob, jak tento vzor, sebepoznání, archetyp svého já, v sobě probudit, je opět zcela zřejmý. Nejprve ho v sobě musíme zakotvit ve formě Ideálu. Musí to být takový ideál, jenž bude stálou hybnou silou v životě, měřítkem a kritériem, podle nějž se řídíme ve veškerých svých rozhodnutích i soudech. Stanovivše si tento vzor jakožto svůj ideál, musíme se na něj upnout představivými silami naší mysli, a dát mu příležitost, aby se probudil a naplnil energií v každodenní meditaci.
Tak posléze dojdeme ke skutečnému sebepoznání.
Z výzvy - buď tichý a zvíš - , možná pochopíme, že pokud se vnitřně neztišíme, nedosáhneme klidu, nikdy nemůžeme poznat sami sebe. Abychom poznali své skutečné já, musí být naše nižší vědomí a nižší já, klidné a tiché. Když jsou pak síly představivosti naší mysli vedeny vysokým ideálem, mohou probudit Ducha v našem nitru, a ten pak počne proudit vzorcem našeho skutečného já. Ve vřavě mnoha hlasů, které nám říkají, co si máme myslet, v co věřit, co si zvolit a z čeho mít strach, zaznívá také hlas, který říká.:  Obraťte se do svého nitra a setkejte se s Bohem v chrámu svého těla.
 

MODLITBA
Když jako Boží děti sejdeme z cesty, vede nás nejpřirozenější instinkt k modlitbě. Studujeme-li psychiku člověka a uvědomíme si, že psychické označuje to, co má vztah k duši, možná pochopíme, že optimální a snad i absolutním výrazem psychiky je modlitba.
Veškeré psychické projevy mohou být charakterizovány třemi vlastnostmi.:
Přenášenou informací, energií a kvalitou vztahu. Při modlitbě využíváme v optimální míře všechny tyto tři vlastnosti.
Informace jež jsou přijímány naší duší, nejlépe načerpáme z modlitby, prosící o vedení. Právě prostřednictvím takovéto modlitby získáme informace a pokyny z Nejvyššího zdroje. Obdobně psychická energie, jež se může projevovat např. v psychokinezi, čili v psychicky vyvolaném pohybu hmotných těles, dostaneme daleko lepší vyjádření v léčitelství.
Právě při léčení, se můžeme stát jakýmisi kanály, jejichž prostřednictvím se Jediná síla projevuje tvořivě a ku pomoci druhým.
A za třetí, vědomí své sounáležitosti s druhými nejlépe posílíme tím, přiblížíme-li se k Jedinému duchu v prosebných modlitbách.
To platí zvláště, nebudeme-li se bránit myšlence na svůj vztah k Bohu, coby svému Otci, a k Ježíši, jako ke svému staršímu Bratrovi, a dáme-li v sobě vyrůst pocitům blízkosti s těmi, koho milujeme a na kom nám záleží.
Existují problémy, jež se týkají úlohy modlitby. Jedním z nich je velmi patřičná otázka:
Kdo vlastně jsem, že se opovažuji nařizovat Bohu v modlitbě co má dělat?  Neexistuje však jen jediná správná modlitba.
Tvá vůle se staň - a neví již sám Bůh nejlépe, jaká je Jeho vůle?
Modlit se však neznamená říkat Bohu co má dělat, v modlitbě spíše zveme Božího Ducha, aby námi,- jako výraz lásky -, proudil směrem k někomu, kdo potřebuje pomoc a vyjadřovat tak svou lásku.
Jak je možné, že modlitba zbůsobí v běhu věcí nějaký rozdíl, nějakou změnu, aniž tím současně poruší nějaký karmický zákon?
Když byl Edgar Cayce žádán, aby poradil modlitbu člověku, který měl problém, údajně vyplývající z karmy, poskytl tento výklad.:

Pokud v (současném) životě nějakého člověka působí karmické podmínky.....to,  podle čeho se poznají ti,      kdo v sobě mají Kristovského Ducha,    to nejsou jen modlitby (za odčinění a vyrovnání karmy), či meditace (o ní),
ale pomoc, služba  -  a to jakákoli,  jak se jen v jejich životě může projevovat dílo Boží.

Věci, které byly uvedeny do pohybu zákonem karmy, je tedy nyní třeba změnit. Tuto změnu můžeme provést pomocí ducha lásky. Další velice závažný problém v souvislosti s modlitbou může spočívat v našem pocitu vlastní nedostatečnosti. Zjistíme sice, že my sami či někdo jiný potřebuje pomoc, ale pocítíme zároveň, že jsme se vzdálili Bohu, nejsme na Něho vyladěni. Asi se nebudeme cítit dobře, budeme-li se k Němu obracet v nesnázích, když jsme si na něho v lepších časech ani nevzpoměli. Avšak možná že Duše potřebuje právě onen pocit odtržení separace od Něho, aby se k Němu dokázala obrátit.
Další námitkou proti modlitbě bývají pochybnosti ohledně toho, že by pár slov mohlo ovlivnit vyhrocenou situaci. Když ovšem lépe pochopíme, jak modlitba funguje, poznáme také lépe, její možnosti.
V promluvách Edgar Cayce praví.:
Modlíme se, abychom meditovali:
Mnohokrát, když jsme si sedli, začali meditovat a snažili se o vyladění tělesného a mentálního na duchovní oblast, zjistili jsme, že naše vědomí není náležitě nasměrováno a že tělo a mysl nejsou plně připraveny na to, aby se správně vyladily. Některé druhy modliteb nás jistě přenesou do meditativního klidu. Důležité jsou prosebné modlitby, jimiž vzýváme ducha Krista. Poskytnou nám ochranu, pokud se otevřeme, aby nás obklopily síly, které nám pomohou.
Vyplívá z toho, že jen do té míry, do jaké odpouštíme ostatním, můžeme žít v duchu odpuštění a přijímat tohoto Bohem daného ducha, který je nám vždy k dispozici.
Často se nám meditace nedaří, protože máme nedostatečnou předchozí přípravu, kerou nám může dát právě modlitba-. Lze skutečně říci, že přípravné modlitby tvoří důležitou součást meditačního procesu. Meditace je hledáním plného vyladění tělesného, mentálního a duchovního těla na Zdroj. Při meditaci vyvoláváme ideály a cíle, které stimulují duchovní centra a jejich hierarchické uspořádání, tak aby se přetvořila v řečiště, jimiž může protékat životní síla. Potenciál, jímž směřujeme energii k lidem, za něž se modlíme, dosáhne do té míry, do níž se pomocí přípravné modlitby vyladíme.
Meditujeme, abychom se modlili.:
Toto tvrzení vyjadřuje myšlenku, že jediným skutečně hodnotným cílem meditace je touha pomoci ostatním a posloužit jako kanály, které k nim dovedou lásku. Meditujeme-li poze sami pro sebe, pak nejenže nedosáhneme úplného vyladění, ale také se nám nepodaří správně rozložit a zpracovat energii, která se meditací uvolnila.

Cayceho promluvy praví.:
Jak modlitba působí?
Instinkt k modlitbě je univerzální a není výsadou nějaké zvláštní sekty, dogmatického učení či pouze těch lidí, kteří praktikují určité náboženské rituály. Všechna podvědomí jsou ve vzájemném kontaktu a každou myšlenkou, která nás v souvislosti s někým napadne, vysíláme směrem k tomuto člověku buď užitečnou, nebo škodlivou energii.
Když definujeme člověka jako duchovní bytost, znamená to, že jsme ohnisky Božího vědomí, jimiž může proudit a najít své vyjádření Jediná síla. Toto vyjádření může proběhnout na několika úrovních.:
Na tělesné úrovni - jako akt lásky, nebo pomoci
Na mentální úrovni - jako konstruktivní myšlenka modlitby
Na duchovní úrovni - jako vzájemná komunikace mezi dušemi

S ostatními lidmi se lze také spojit, prostřednictvím jiných duchovních bytostí, např. strážných andělů, nebo přes nejvyššího prostředníka, Krista. Důležitost úlohy média se obecně velmi málo chápe a značně podceňuje.
Představme si obal (auru, záři), kolem bytosti -B-, ve tvaru např. vejce. Modlitba směřovaná k -B-, může-B-, ochránit tím, že ho obklopí světlem.
Modlitba a meditace cílená k -B-, může na zvláštní přání promítat energii přímo do jeho systému.
NESMÍME SE SNAŽIT VZTOUPIT DO OBALU, (DO VNITŘ), POKUD SI TO ČLOVĚK VÝSLOVNĚ NEPŘEJE. (MUSÍ NÁS O TO POŽÁDAT)  Ani Bůh to nedělá.
Toto rozlišení mezi modlitbou za  -  a modlitbou a meditací za  - , je třeba prodiskutovat zvláště podrobněji.

Promluvy Edgara Cayce rozlišují mezi - modlitbou za - , a  - modlitbou a meditací za - ,  trochu jinak.
Základní rozdíl spočívá v tom, zda chceme obklopit člověka světlem a vyvolat takové vlivy, které by pro něho mohly mít z hlediska tohoto světla význam, nebo zda chceme nasměřovat energii vyvolanou v nitru tohoto člověka, jak tomu bývá v léčitelské modlitbě. Některé lidi toto rozlišení děsí. Mají strach, že modlitba nebude tak účinná, jak by si přáli, nebo že se za ostatní lidi měli modlit jen na požádání.
Nyní přistupme k rekapitulaci.:
Můžeme se modlit za ochranu kohokoli a taková modlitba dokáže být velice účinná a užitečná.
Na druhé straně modlitba a meditace směrovaná k jinému člověku, např. MODLITBA ZA JEHO VYLÉČENÍ, BY MĚLA NÁSLEDOVAT JEDINĚ POTÉ, CO NÁS DOTYČNÝ O LÉČENÍ SÁM POŽÁDÁ. POKUD SE JEDNÁ O LÉČITELSTVÍ, MUSÍ BÝT CÍL ČLOVĚKA, KTERÝ SE MODLÍ, A TOHO JEMUŽ JE MODLITBA URČENA, JEDNOTNÝ.

Všem lidem by mělo být naprosto zřejmé, že má-li člověk problém s dávivým kašlem, protože například hodně kouří, modlitba za kašel, aniž by se kuřák chtěl svého návyku vzdát, by nebyla v plném souladu se Zákonem.
Zatímco naše modlitba za ochranu, může skutečně tomuto člověku pomoci, aby se nedal tak snadno zlákat reklamou nebo ostatními kuřáky, musí rozhodnutí zda přestat kouřit vyjít, přímo z nitra člověka.

Modlitby za změny, které jsou v rozporu s přáním člověka v němž dokáží probudit spíše ducha vzpory a následné předsevzetí, že bude v kouření pokračovat.
Hledá-li, však člověk modlitbu a řekne.: Chci se vyléčit z těžkého kašle a chci změnit svůj návyk na kouření.:
Pomodlíš se za mně, prosím? , pak bychom se měli pustit do další činnosti, která je v promluvách nazývána - modlitba a meditace za. Takové nasměrování duchovní energie na nějakého člověka mu může skutečně přinést uzdravení a změnu osobnosti.
Snažíme-li se dále pochopit, jak funguje modlitba za ochranu  a  modlitba za vyléčení, zamysleme se nad podobností s rádiem a baterií. V tomto zařízení fungují dva typy energie: elektromagnetické vlnění, a energie baterie. Elektromagnetické vlnění narážející na anténu rádia s sebou evidentně nese jen poměrně slabou energii a může přicházet i z velké dálky. Baterie v rádiu jsou hlavním zdrojem energie - jejich síla je ovšem modulována a tvarována daleko slabší energií přijímaných rádiových vln.
Když vysíláme k druhému člověku myšlenky ve formě modlitby, nemusejí (ba ani nemohou), tyto myšlenky nést veškerou sílu a moc potřebnou k léčení.
V člověku se skrývá vzor dokonalého fungování a také zdroj energie z ducha, jsoucího v nitru. Základní zákon Duchovního léčitelství spočívá v tom, že veškeré léčitelské schopnosti vycházejí z Ducha působícího v člověku a prostřednictvím tohoto člověka.
Naše modlitby dokáží poskytnout koherentnější a silnější signál. Tento signál může v člověku povzbudit vzorec života a touhu po ucelenosti, celistvosti. Když je tento vzorec oživen modlitbou a posílen duchem, jenž příjemcem modlitby proudí, pak léčení, které následuje, odpovídá svou intenzitou - intenzitě, této proudící síly a moci. Když tedy někdo touží po nějaké změně a požádá nás o pomoc, není zřejmě účinnějšího způsobu, než použít modlitbu a meditaci.

Abychom lépe pochopili modlitbu za ochranu někoho, sledujme dále naši analogii s rádiem. Možná jste už jeli v autě, kde je možno si na rádiu vybrat mezi mnoha stanicemi. Avšak, když se při jízdě přiblížíte vysílači nějaké konkrétní stanice, může tento vysílač v daném okamžiku všechny ostatní stanice silou svého signálu přehlušit.
Podobně mohou naše modlitby za ochranu potlačit méně konstruktivní vlivy, které by do systému jinak vstupovaly.

Vezměme ještě jednu analogii..  Matku jejíž syn odchází do války.
Ženu trápí dvě věci. Nebude zraněn.  a bude se tam dobře chovat?
Vše mluví pro to, aby se pomodlila za jeho ochranu, aby nebyl zraněn. Bude-li mu stále posílat své světlo, může se stát, že přítomnost tohoto světla mu pomůže uskočit a vyhnout se kulce, která by ho jinak zasáhla. Avšak i když je jeho matkou, nenáleží ji vyžadovat na něm, aby se choval podle jejich měřítek a představ či názorů na slušné chování.
Takovou modlitbou by skutečně bez pozvání vstoupila až do nitra jeho bytosti. To není správné.
Modlitba za ochranu pro syna, vykonaná vysláním světla, napomůže i jeho chování, neboť mladý muž bude obklopen silami a vlivy, jež mu budou pomáhat. Avšak snažit se přinutit ho, aby se choval tak, jak ona považuje za vhodné, to by byl zásah do svobodné lidské vůle, což nečiní ani Bůh. Reakcí na takovou snahu by naopak mohlo být ještě telepatické vyvolání zlého ducha, který bude působit v protikladu k těmto vnucovaným hodnotám.
Můžeme také z vděčností myslet na ostatní a vysílat k nim svou lásku - to je také modlitba.!










 

 

Kontakt

Andělský salon u Františka Horní Zádvoří 218
Bořitov
679 21
775 976 110 fana.havlik@seznam.cz