VÍTEJTE V PERU (aneb můj cestopis prokládaný fotografiemi...)

Jak začít? Možná takto: Asi se někteří z Vás zeptají proč Peru? Proč deštný prales?
Proč pouště a pyramidy? Jaký smysl měla, či má mít tato cesta?
Odpověď je snadná, štěstí je cesta - nikoli cíl. Smysl mojí cesty, mojí pouti životem?
Záleží na tom, jestli jsme na své pouti, na své cestě životem šťastni, jestli se nám
podaří během naší cesty nakonec říci: "můj život, byl opravdový a zanechal jsem
po sobě odkaz, poselství". Záleží na tom, jestli můžeme na konci naší pouti, cesty,
říci s čistým svědomím a klidným srdcem - ano stal se ze mne lepší člověk.
Záleží na tom, jestli jsme ochotni či schopni dělat rozhodnutí, taková rozhodnutí,
která nás mohou i bolet, ale nakonec nás povznesou.
Záleží na tom? V podstatě nezáleží. Je to jen můj názor, můj prožitek a moje
pravda. Každý si přeje, nebo sní o něčem jiném, jde jen o to, stát se dobrým a
laskavým.
Nikdy jsem vědomě cestu do Peru neplánoval, tedy dlouhodobě neplánoval.
To ale neznamená, že jsem jako dítě neobdivoval indiánské náčelníky, a zvuky i
rytmy bubnů, čistou tamní přírodu i původní kulturu.
Na konci roku 2015 jsem na internetových stránkách narazil, jak se říká
náhodou na jméno Petr Chobot. Možná, někteří po přečtení tohoto jména budete
rozladěni, jiní budete nadšeni. Já se snažím nikdy neposuzovat kohokoli, pokud
se s tím či oním člověkem nesetkám osobně. Petr je velmi silná osobnost,
inteligentní i laskavý a jsem velice rád za osobní setkání s ním.
Při pročítání Petrových internetových stránek jsem narazil na rubriku - Expedice
Peru, z počátku jsem moc nerozuměl tomu, co se začalo dít. Po přečtení několika
řádků i zhlédnutí fotek a videí, jsem málem spadnul ze židle, srdce mi málem
vyskočilo z těla z toho, jakou frekvencí tlouklo, ale pocit uvnitř těla
byla záplava štěstí
a osvobozující klid, začaly se mi každý den - nejen ve snu vybavovat nějaké
obrazce a útržky příběhů. Tak jsem se rozhodnul navštívit několik Petrových
seminářů i léčebných meditací. Na semináři v Bánské Bystrici, asi dva měsíce
po přečtení si článku o Peru, jsem předal Petrově asistentce mé osobní údaje
ohledně rezervace letenky, a začal jsem vyřizovat vše potřebné k odletu.
Nebudu se zde dále rozepisovat o indiciích a znameních, které mne provázely
zde v Česku po celou dobu. Než jsem se rozhodnul pro odlet do Peru, vize se
doslova v Peru zhmotnily a já to prožil. Myslím, že většina z nás tomu říká
náhoda. Ale vězte, měl jsem tam být, něco vyššího si mne do Peru doslova
přitáhlo, jistě i má tvořivá mysl se podílela. Dnes s odstupem, i když krátké
doby již rozumím, nebo začínám rozumět, o jakou vyšší moc se jednalo.
 


 

Fotogalerie - Lima, Ica, Pouštní oáza, Peru 2016

 

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Odlet do Peru jsme absolvovali samostatně, na vlastní pěst jak se říká, a
setkání naší skupiny s týmem Petra Chobota bylo až po přistání v hlavním
městě - Limě.  To mne zpočátku děsilo,
František nezná jediné anglické slovo, s ostatními jazyky je to podobné,
jak to asi dopadne? Dopadlo to naštěstí dobře, jak jinak.
Odletěl jsem z Prahy do Amsterodamu, odtud pak přímou linkou do Peru, přistáli
jsme v Limě ve 20 hodin tamního času. Let probíhal zcela klidně, před odletem
jsme byli instruováni o formulářích, které je nezbytné vyplnit pro tamní úřady ještě
 před přistáním letadla. Na mne zbyl jen jeden místo slibovaných dvou, tahák s
překladem mi byl k ničemu, neb text ve Španělštině byl zcela odlišný, takže si asi
dovedete představit tu paniku, která se mne pokoušela zachvátit. Jak dopadlo
tohle? Jak jsem již naznačil - někdo, nebo něco mne vedlo dál a dál. Všichni jsme
pak procházeli přísnou kontrolou. Na základě vyplněných dotazníků dostal každý
kartičku, kterou jsme museli mít vždy u sebe.

U přepážky jsem dostal druhý formulář a jedna slečna se mi snažila
pomoci, nebyl čas, cítil jsem jen stres, tlačenici, napsali jsme v rychlosti
doslova něco o mne do nějakých řádků téměř bez cíle. A kontrolou jsem prošel
bez problémů.
Místním taxíkem jsme odjeli do hotelu El Ducado, na tamní poměry to bylo skvělé
ubytování i personál. Lima je město vybudované v poušti, takže pouštní písek
je všudypřítomný, jsou tam hezká místa, ale i spousta chudinských čtvrtí, slamy
se jim říká. Hned v počátku jsme měli možnost se seznámit s mentalitou tamních
obyvatel,i zaměstnanců.  Jsou to usměvaví a laskaví lidé, nespěchají, na vše mají
dost času a vše zvládají s přehledem a klidem. Hezký zvyk.
Naše skupina byla složena z 18 lidiček, napříč věkovým spektrem.
Nastal první ranní budíček, balení proviantu a odjezd autobusem do pouštní oázy.
Již při odjezdu autobusem z Limy s námi jeli dva noví kamarádi - Šamané - Maestři
se jim v Peru říká. Strávili s námi celou pouť po silových místech ve vnitrozemí.
Maestro Chuaníto a Maestro Renzo, poznáte je na fotografiích výše, které jsou
popsané, takže je nepřehlédnete.
Po 6 hodinách jízdy jsme se zastavili na oběd ve městě Ica, po obědě
následovala prohlídka kamenů z náhorní plošiny Nazca u pana Cabrery.
Po krátké prohlídce jsme se přesunuli do pouštní vesnice Huacachina, odtud dále
pouštními vozy do pouštní Oázy, kde jsme se utábořili, přespali pod širým nebem
a měli tu čest i možnost prožít první Ceremonii s Maestry. Součástí Ceremonie bylo
pití posvátného nápoje. Tento nápoj jsme pili na všech Cereminiích po celou dobu
našeho pobytu na silových místech ve vnitrozemí.
Posvátný nápoj bývá připravován z velice vzácné rostliny- kaktusu, který roste v
nadmořské výšce od 2 500 metrů a jmenuje se - SAN PEDRO. Maestři nám jej
ukázali při výletu do And v nadmořské výšce asi 3 000 metrů. Fotografie 
kaktusu si můžete prohlédnout ve všech fotogaleriích o vnitrozemí.

Následně jsme měli možnost obdivovat pouštní duny.
Tyto duny jsou neopakovatelné, ta výška mne ohromila, říká se, že prý v
Peru jsou jedny z nejvyšších pouštních dun vůbec. Pouštní písek je velice
jemný, když podniknete výstup na duhu, písek se chová jako tekutý, začnete
ujíždět níže a současně dolů, výstup na dunu je jen pro otrlé, ale zážitek je
to neuvěřitelný.

Před první ceremonií se k nám Maestři chovali velice hezky, uklidňovali nás,
že bude vše v naprostém pořádku, že se o vše postarají. Povídali, že je důležité
se po vypití prvního šálku San Pedra uvolnit, zkrátka se oddat, pustit se všeho,
a všech starostí, Matka Země se prý postará o vše další.
Nedokážu slovy popsat co se do té chvíle odehrávalo, zkrátka zasáhla vyšší
moc. Každý ze skupiny jistě jel do Peru s nějakým posláním. Při žádné ceremonii
jsem se vědomě netlačil na místo vedle Maestrů, i když jsem si lehnul tam, kde
bylo místo,  převážně opodál, vždy mne povolali a uložili vedle nich, nebo zkrátka
místo vedle nich zbylo. Ještě je důležité říci, že jsme všichni před odletem do Peru
měli držet několik týdnů, lépe měsíců dietu. Týden před odletem striktní dietu.
Žádné maso, alkohol, luštěniny, mléčné výrobky, sladkosti ani pokrmy z mouky.
Způsobují totiž hnilobné a kvasné procesy v těle. Tyto posvátné nápoje mají tu
vlastnost či schopnost, že mocně čistí nejen naše biologické tělo, ale též naše
duchovní tělo, a dle naší vnitřní čistoty a dle našeho vnímání dochází k vizím
i mimotělnímu prožitku, ale též čím jsme čistější uvnitř, máme menší obtíže po
požití tohoto nápoje jako jsou nevolnosti, průjmy a zvracení, ale zároveň jsou
to zcela běžné a žádoucí účinky spojené s očistou těla.

Ceremonie probíhají na karimatce vleže, kdo chce ve spacáku, kdo ne, tak jen
tak. Vždy skupina i s Maestry vytvoří silový Medicimanský kruh, a všichni v
kruhu jsme úzce spojeni. Uprostřed kruhu vždy hoří posvátný oheň. Naši
Maestři Chuaníto i Renzo používali k léčení i čištění posvátné písně, hudební
nástroje, vibrace hlasu v podobě krátkých slabik i písní, mocnou sílu dechu, a
smíchu, masáže i bylinky.
Ceremonie většinou začínaly po setmění kolem sedmé hodiny večerní a končily
někdy ve dvě hodiny ráno, jindy v pět ráno a někdy jsme nespali vůbec.

Podělím se tedy s vámi o můj první prožitek s posvátnou, zasvěcovací ceremonií
s Maestry, Matkou Zemí i San Pedrem.
Před vypitím nápoje jsme museli pokorně poprosit Matku Zemi o očištění našeho
těla, poděkovat a vypít jej na několikrát, při každém doušku jsme se dotkli sklenicí
našeho srdce. 
Asi hodinu po vypití nápoje jsem počal pociťovat velmi zvláštní pocity, vize,
obrazce, které přicházely a odcházely. Po hodině jsme byli vyzváni Maestry k
vypití další skleničky nápoje ze San Pedra.
Po vypití jsem si lehnul, a prosil moje duchovní průvodce, ochránce, anděly
i Medicimanský kruh o pomoc i ochranu, nejen pro mne, ale pro všechny.
Potom, co jsem dokončil prosebnou modlitbu to začalo. 

Měl jsem zavřené oči, a přesto jsem zřetelně před sebou, spíše nad sebou viděl
náš Medicimanský kruh, kde všichni lidé, až na mne stáli u ohně.
Začal jsem zřetelně vnímat pouze vibrace zvuku bubnu, které přicházely z levé
strany. A následně jsem slyšel a vnímal jen výdechy Maestra, nevěděl jsem v ten
okamžik, o koho se jedná. Nicméně byl to Chuaníto.
Moje vnitřní vedení mi řeklo, abych tyto výdechy napodoboval, abych se na ně
napojil, bez obav, i strachu. Začal jsem cítit doteky Maestra, nejen rukou, ale i
ústy. Vibrace z bubnu, které se ke mne stále blížily byly velice silné, tělo se mi
chvělo, začaly se mi třást nohy, začaly jako by samy utíkat, cítil jsem, že se
začínám vznášet nad zemí a tělo chtělo tancovat. Oddal jsem se - zcela,
pustil jsem vše a důvěřoval. Mé nádechy i výdechy byly totožné s Maestrovými,
Po té ze mne začal vysávat zablokovanou energii a musel se jí hned zbavit.
Nejdřív z hlavy. Posadil mne a masíroval a vydechoval očistný kouř.
Renzo se s bubnem stále přibližoval a zvyšoval intenzitu. Někdy byly vibrace
tak silné, že se mé tělo zmítalo v prostoru.
Zvuky i vibrace z bubnu jsem vnímal někdy za mnou, jindy vedle mne, jindy
uvnitř mne samého, vibrace se zintenzivňovaly a s každým úderem, jsem
prožíval záškuby a vibrace v celém těle, jako bych plaval ve vzduchoprázdnu
nad zemí a tělo se prudce vlnilo a zmítalo. S každým úderem odcházela z těla
temná negativní energie.
Lidé z naší skupiny mne stále podporovali. Shluky temných energií, které ze
mne Maestři odstranili byly hmotné, cítil jsem jak ze mne cosi odchází, jako
když si taháte vlas, který vam zůstal s jídlem v puse, někdy to mírně štípnulo.
Takto pracovali několik hodin, mne to připadlo jako několik minut.
Před koncem mého léčení mne uvedli do tranzu, smíchu, smích ne úplně
běžný, necháte se vést a napodobujete, takovýto smích dokáže odstranit
poslední zhluky nežádoucí energie.
Ke konci vzal Maestro píšťalku a doslova mne uspal. Spal jsem asi dvě hodiny.
Po probuzení jsem dostal od Chuaníta posvěcené a očištěné chřestítko a
byl jsem vyzván na aktivním podílení se při ceremoniích s Maestry.
Poprosil jsem ráno Chuaníta jestli toto chřestítko mohu od něj koupit, že to
pro mne moc znamená. Řekl mi: "Toto chřestítko ti nemůžu prodat, je po mých
předcích, je posvěcené a očištěné, prodám vám všem na konci pobytu jiná".
Poděkoval jsem a zůstali jsme oba chvíli mlčky stát s očima upřenýma na
sebe. Po několika minutách se Chuaníto ohnul, já si kleknul, posvětil a očistil
chřestítko i mne Františka a chřestítko mi daroval............Děkuji Ti Chuaníto.

Až dnes mi dochází, jakou čest mi tímto Maestři prokázali, není to běžným
jevem, aby se amígo podílel aktivně s Maestry na Ceremoniích.
Od toho okamžiku jsem si byl s Maestry velice blízký a koncertoval jsem s nimi
na každé Ceremonii a též se po celou dobu naší pouti po silových místech ve
vnitrozemí od Maestrů učil jejich dovednostem a umění léčení a očisty.

Po probuzení se pocit uvnitř nedal popsat, uvolnění, lehkost, celistvost, ale
především bezprostřednost dítěte, žádné předsudky i posuzování, čistá radost
ze života i z přítomnosti lidí kolem sebe. Cítil jsem všude kolem lásku a stále
se smál. Takhle bezprostřední jsem byl jen asi jako malé Božské dítě.
Musí se to prožít, slovy tohle nejde vyjádřit.

Děkuji Vám Chuaníto, Renzo, Matko Země i Medicimanský Kruhu s lidmi v tobě.

Ráno proběhla  meditace a vítání slunce, očista bylinkami, balení tábora a příprava
na odjezd. Ještě jsme si před odjezdem s několika přáteli vystoupali na vrchol
jedné vysoké pískové duny. Těžká práce, namáhavá, ale na vrcholu. Pocit?
Volnost jako pták, jako Kondor. Svoboda.

Poté jsme odjeli pouštními vozy zpět do vesnice, kde na nás čekal autobus a směr
Nazca



 

 

Fotogalerie - Nazca, Akvadukty, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu.

Náhorní plošina Nazca je jedno z nejzáhadnějších a energeticky nejsilnějších 
míst na planetě Zemi a skýtá při pohledu z letadla úchvatnou galerii obrazců
vyrytých do země.
K čemu sloužily a jak je mohli indiáni vytvořit, aniž by je shora viděli, není dodnes
jednoznačně prokázáno. Erich von Däniken se domníval, že obrazce mohou tvořit
přistávací plochy pro mimozemšťany, ale možná šlo o vzkazy božstvům.

Náhorní plošina Nazca má rozlohu asi pět set kilometrů čtverečních a podle všeho
se zde až do devátého století našeho letopočtu intenzivně hospodařilo. V roce 1926
obrazce objevili Alfred Kroeber, Toribio Mejía a zakladatel peruánské archeologie
Julio Tello, kteří se domnívali, že jde možná o nějaké zavlažovací zařízení.

Nazca je vzdálená asi tři hodiny jízdy autobusem od pouštní vesnice Huacachina.
Je to místo kde je koncentrovaná velice čistá a silná energie.
Ubytovali jsme se v hotelu Rancho a v podvečer proběhla další ceremonie.
Druhý den byl připraven pro zájemce výlet. Let malým letadlem nad Nazcou. Lety
probíhajíjen dopoledne, neboť nad náhorní plošinou bývá velice silná turbulence. 
Let i prožitek byl nepopsatelný. Jen letadélko ve zvduchu plavalo jako bárka na 
rozbouřeném moři. Nicméně piloti byli velice šikovní a všichni jsme v pořádku přistáli. 
Po návratu a snídani byl naplánován odjezd na další silové místo na Akvadukty. 
Akvadukty jsou Silová místa, je to v podstatě prastarý vodovodd, či podzemní 
vodní kanály. Meditace probíhaly až v tom nejnižším místě dole u vody, na 
fotografiích si můžete všimnout, jak jsou Akvadukty budované do spirály. 
Po meditaci jsme odjížděli do pouště k Pyramidám na další Ceremonii.

 

 

Fotogalerie - Pyramidy, Můmie, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Cesta, tentokráte kamenitou pouští byla velice dlouhá a únavná. Na poušti byla
spousta vymletých kanálů od dešťů, které jsme museli přejíždět, až jsme nakonec
s autobusem uprostřed ničeho zapadli a poškodili si zadní část vozu. Samotným
se nám nepodařilo autobus vytlačit a začínalo se stmívat. Za chvíli, jako by
náhodou (náhodou říkám záměrně - náhody neexistují), se před námi zjevilo
pohřební procesí asi padsáti lidí. Hráli, zpívali a vzdávali hold zemřelému.
Jistě že nám pomohli a my jsme pokračovali k Pyramidám.
Utábořili jsme se již za tmy, Ceremonie byla opět úchvatná a očistná.
U Pyramid foukal velice silný vítr a byla nezvyklá zima na tamní poměry, tedy
v noci. Energie tam byla velice čistá, intenzivní, a silná.
Ráno jsem pořídil několik fotografií a připravil se na přejezd na Silové místo - pohřebiště Kněžek i Šamanů,
zkrátka - Můmie. Tam proběhly léčebné meditace a poté následoval odjezd do And.

 

Fotogalerie - Andy, Pacifik, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Andy jsou pásem velehor, který se táhne od severu k jihu přes celou Jižní Ameriku.
Andský pás velehor tvoří nejdelší soustavu vysokohorských hřebenů na světě,
táhnoucí se podél západního pobřeží celé Jižní Ameriky.
Andy jsou téměř 8000 kilometrů dlouhé a až 500 km široké a jejich průměrná
výška je kolem 4000 metrů.
Slovo Andy je patrně odvozeno od názvu domorodého kmene Antis.
Pohled na scenérii Andských velehor je dech beroucí zážitek, hustota vzhuchu
je odvislá od  konkrétní nadmořské výšky ve které se právě nacházíte. Asi ve
výšce 3 500 m nad mořem, jsme měli zastávku na občerstvení. Tam jsme prvně
pocítili na vlastní kůži čistotu i magickou sílu velehor.
Tentokráte se na naši skupinu usmálo štěstí, a ve výšce 5 000 metrů jsme spatřili
posvátné Lamy, a to hned několik početných stád, a stáda byla velice blízko nás.
Výlety za posvátnými Lamami tým Petra pořádá spoustu let, ale Lamy tam viděli
jen několikrát a ještě z velké dálky.
Po úžasném zážitku jsme odjeli autobusem zpět na hotel, kde jsme spali poslední
noc. Ráno po snídani, jsme měli možnost nakoupit si od Maestrů upomínkové
předměty a dárky. Také jsme se s nimi rozloučili, protože k Pacifiku již s námi
necestovali. Odjížděli hned na letiště do Limy a letěli domů. Mimochodem letěli
stejným směrem jako poletíme my druhý den. Maestro Renzo je přímo z Cuzca
a žije s Českou přítelkyní, a Maestro Chuaníto žije poblíž Cuzca.
Po rouloučení se s Maestry počalo balení batožiny a odjezd směr pobřeží Pacifiku
u města Paracas, kam jsme dorazili téměř se západem slunce. Podívaná na tuto
scenérii byla neopakovatelná, stejně tak, jako koupání se v mocných vlnách
Tichého oceánu. Tyto vlny při svitu měsíce mají velice očistný účinek na naše tělo.
Dále jsme na pobřeží absolvovali několik léčebných meditací, aby jsme kolem třetí
hodiny ranní vyrazili autobusem na letiště do Limy.



 

Fotogalerie - Cuzco, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Z Limy jsme odlétali asi v šest hodin ráno do Puerta Maldonáda, je to město
obklopené deštným pralesem. Všechny lety s cílovou destinací tohoto města
mají vždy mezipřistání v Cuzcu. Tedy i naše skupina měla přistání v Cuzcu s
možností asi tříhodinové prohlídky tohoto úchvatného prastarého města.
V jazyce Kečua je to Qusqo. Cuzco, hlavní město Inků bylo založené okolo roku
1200 našeho letopočtu inckým panovníkem Manco Capacem, je nejdéle trvale
osídleným městem nejen v Peru, ale také v celé Jižní Americe.
Cuzco ležící v nadmořské výšce 3400 metrů je opravdu krásné a čisté město,
které nabízí úchvatnou scenérii velehor, zeleně, květů, čistoty. Samotné město
má neopakovatelnou architekturu staveb, na každém rohu jsme cítili přítomnost
původního domorodého obyvatelstva.
Na letišti v Cuzcu nám bylo sděleno, že se náš let do Puerta Maldonáda odkládá
na odpoledne z důvodu pádu letadla. Vzhledem k faktu, že letiště v Cuzcu leží v
nadmořské výšce 3 400 metrů, jsou odlety i přílety pouze v dopoledních hodinách
z důvodů značné turbulence a větrných poryvů. Let byl nakonec zrušen a my byli
nuceni v městě Inců přenocovat. Sice to bylo vše velice energeticky náročné, ale 
přesto všechno neopakovatelné. Čas na delší prohlídku kouzelného města jsme si 
patřičně užili a do Puerta Maldonáda jsme odlétali druhý den odpoledne.
V noci před odletem jsem měl sen o letušce, která v našem letadle 
prudce gestikuluje rukama a něco stále vysvětluje. Ráno po probuzení jsem si sen
stále přehrával v hlavě. Odbavení na letišti bylo hektické a stresující neb letištní
hala byla k prasknutí plná lidí. Nakonec jsme přece jen byli všichni odbaveni a
vpuštěni do letadla. Jen odlet stále ne a ne přijít. Hodina startu našeho letadla
dávno vypršela a my byli stále na letišti. Panika a nervozita vzrůstala, a v tom se
začal zhmotňovat můj sen. 
Letuška počala mohutně gestikulovat rukama a něco vysvětlovala. V tom snu,
jsem viděl ještě náš odlet, tak jsem byl vnitřně klidný. Zjistilo se, že letadlo je moc
těžké a proto, že je odpolední hodina, která je pro odlet nebezpečná, muselo se
letadlo odlehčit. 
Po nekonečných hádkách několik lidí přijalo kompenzaci společnosti a vystoupili.
No a my konečně odstartovali a letěli vstříc novému, dnes již mohu říci 
fantastickému dobrodružství do deštného pralesa.




 

Fotogalerie- Puerto Maldonádo, Základna v deštném pralese, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

První krok z letadla na připravené schůdky v Puertu Maldonádu mi zůstane v
paměti až do konce mojí pouti na Zemi. Foukal mírný vánek, vzduch byl horký,
vlhký, vše kolem vonělo těžko popsatelnými vůněmi. Zpěv ptáků všude kolem vás
měl přímo terapeuticky ukjidňující efekt. Po těch všech prožitcích během naší
pouti ve vnitrozemí se blížíme k vytouženému setkání s deštným pralesem a
dalšími dvěma silnými a čistými Maestry.
Odjeli jsme místním autobuskem do tamního přístavu, dá-li se to tak nazvat. Za
soumraku jsme se nalodili na dva čluny a odpluli po řece Madre de Dios směr
neznámo kam, odpluli jsme v úplné tmě po mohutné řece v loďkách, na které
bych možná i ve dne měl obavu nasednout, jen v ten okamžik jsem žil tady a teď,
byl uvolněný, šťastný, vděčný, neřešil jsem co bude, či může být, jen sem byl a
užíval si kouzlo deštného pralesa a vědomně dýchal panensky čistý vzduch.
Pluli jsme po proudu asi 350 metrů široké řeky něco kolem hodiny, když člun
přirazil ke břehu. Byli jsme zde, byli jsme na několik dnů doma, doma na naší 
základně, která byla  na tamní poměry zařízena doslova luxusně. O osvětlení se
staraly generátory. Byla nám, mně a mému příteli přidělena chatka s číslem jedna.
Po příchodu do chatky na nás čekalo překvapení. Úlekem jsme málem utekli ven 
z chaty. Na stěně se na nás díval nějaký tvor připomínající nám naši známou 
krysu. Biolog Tomáš nás hned uklidnil a říká, že je to velice vzácné zvířátko 
Vačice, a prý s kým bydlí, toho ochraňuje a přináší štěstí, povídal.
Tak jsem spal s Vačicí, neb bydlela hned nad mou postelí s nebesy. Těmi
nebesy myslím moskytiéry, které nám umožnily klidný spánek před komáry,
kteří byli všudypřítomní. Potom následovala noční procházka deštným pralesem,
který je stále živý. Flóra i fauna se slovy jen těžko popisuje. Obrovské až
gifantické stromy, kapradiny, liány, traviny a všudypřítomný zvuk obyvatel pralesa.

Deštný prales je bez mačety jen velice těžko přístupný, chodili jsme po předem
vysekaných stezkách.
Ráno při snídani na nás již čekali naší dva noví kamarádi, Maestři - Šamani
Sesílio a Jairo. Energetická síla, čistota, pokora i láska z nich přímo vyzařovala.
Každý den po setmění až do brzkých ranních hodin probíhali společné Ceremonie
s Maestry a nedílnou součástí těchto ceremonií bylo pití nápoje z posvátné liány
která se nazývá AYAHUASCA (v řeči Kečua zvaná liána duše), říkali jsme jí
ve skupině mezi sebou - ÁJA -, bylo to pro nás jednodušší na výslovnost, tak
již budu dále používat výraz ÁJA.
Akademicky nápoj poprvé popsal Harvardský etnobotanik Richard Evans Schultes
jenž ji objevil používanou pro léčebné a magické účely domorodými obyvateli
peruánské Amazonie. Na otázku, jak připravit nápoj z Ájy a jak vůbec zjistili
kombinaci přípravy nápoje, nám Maestři odpověděli, že pokyny k přípravě nápoje
i o výskytu samotné liány jim předaly samotné rostliny, respektive duše rostlin s
kterými jsou schopni komunikovat.
Pocity při ceremoniích s ÁJOU, se jen těžko slovy popisují, člověk má vize, zjevují
se mu obrazce, duchovní průvodci nám ukazují evoluci světa, odpovídají na otázky
na které se ptáme třeba celý život, procházíte svým vlastním tělem a zjišťujete, kde
je který ográn nebo část těla oslabena, či nemocná, potom následuje léčení, ovšem
velice zvláštní, někdy jste rozebráni do posledního atomu, jindy vámi zase prolézají
hadi a vysávají z vás temné zhluky energií, záleží na individuálním jedinci.
Po té, vždy kdo potřeboval, přišel a požádal Maestry o vlastní individuální léčení a
očistu. Vždy jsem během ceremonie, stejně jako ostatní, vyhledal s povděkem
jejich pomoc, která se skládala z krátké masáže, očista speciální vodou, očista květy
i kouřem, vysávání negativních energií, napojení na kosmickou energii mocným
zpěvem i mantrami. Prožitky nezapomenutelné a fascinující.
Vedlejším příznakem, avšak žádoucím při pití ÁJY je zvracení i průjem.
Je to dle Maestrů žádoucí očistná reakce, kdy se tělo postupně zbavuje negativních
energií, tedy čím je člověk zablokovanější, tím je očistná reakce intenzivnější.
Tyto ceremonie většinou probíhaly do časných ranních hodin, někdy se šlo rovnou
na snídani, která byla vždy vynikající, vydatná a chuť i čerstvost podávaného ovoce
nepřekonatelná.
Snídaně probíhala formou švédských stolů a podávalo se většinou ovoce, červený i
žlutý meloun, mango, papája, opečený banán, ovesná kaše, buchta, vajíčka, čaj.
Úžasným doplňkem našeho pobytu v táboře byly masáže, které prováděla Mária,
tamní masérka, která své řemeslo dokonale ovládala. Měl jsem tu možnost i čest
se od ní spoustu technik přiučit a dokonce mi dovolila si vlastní masáž natočit na
video. Poradila mi směsy bylin, které přidávat do tamních mastí, které jsem si
pořídil, a věnovala mi sazenice léčivého keře, který nese název Hierba Luisa.
Možná by na tom nebylo nic zajímavého, ale tato sazenice, přežila tři dny v
plastové nádobě v batohu a doma mi vzešla a má se čile k světu.
Také jsme využili masáží od Maestrů, očistu těla, mysli i duše léčivými bylinkami
a též také očistu a regeneraci kloubů za pomoci léčivých bylinek.

Já byl stále napjatý a vybavoval si neustále své sny a vize, které jsem měl doma
před odletem. Vize měly spojitost s táborem a s Kondory.
Andští šamani běžně komunikují s Kristem, kterému říkají Bílý Kondor. 
Náš biolog Tomáš, sice neustále tvrdil, že Kondoři se zde nikdy neobjevili, já
stále věřil. Druhý den pobytu v táboře se nad mou hlavou zjevil Kondor a od toho
okamžiku mne Kondoři doprovázeli na každém kroku džunglí. Tomáš sice
zpočátku tvrdil, že je to náhoda, ale s nabívající intenzitou a počtem prolétajících
a kroužících Kondorů nejen nad táborem uznal, že se děje něco mezi nebem a zemí.


 



 

Fotogalerie - Výlet za Šamany do pralesa, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Když nám byl nabídnut výlet za domorodými obyvateli, kteří nám ukáží léčivé
stromy a keře v pralese, nemohl jsem odmítnout. Pluli jsme lodí, jak jinak v pralese,
asi hodinu a půl po proudu řeky Madre De Dios. Když jsme přirazili ke břehu,
čekala na nás přívětivá a usměvavá domorodá rodinka. Otec se synem nás
provázeli pralesem a poskytli nám neopakovatelný zážitek. Tedy mne alespoň
ano. Tamní prales byl dost vlhký, všude spousta komárů, takže člověk musel
používat repelenty, které ovšem po chvilce přestaly účinkovat. Obrovité stromy
protkané liánami, keři, i vonnými květy jen dokládali čistotu tamního prostředí.
Dokonce v korunách stromů byly slyšet papušci ARA, jen byli moc vysoko a
koruny stromů jim poskytovaly dokonalé útočiště i ochranu, takže je nešlo fotit.
Pestrá paleta všudypřítomných, krásně zbarvených motýlů dodávala něžný
nádech této drsné, ale současně úchvatné scenérii.
Tamní MAESTRO nám ukazoval keře a listy, které se přidávaly k
posvátné liáně a připravoval se nápoj zvaný ÁJA,
Ukazoval nám spoustu stromů, ale zastavil se u dvou z nich, kde nám podal
podrobný výklad. Jednalo se o strom AHOSKÍDO, nadrcená kůra z tohoto
stromu má takovou sílu, že dokáže obklad z ní vyléčit, zacelit a zahojit
zlomeniny, podvrknutí, svalové i úponové potíže, natřženiny či zhmožděniny.
Kůru mi z tohoto gigantického stromu tamní Maestro na mou prosbu poskytnul.
Další úchvatný strom se jmenoval UŠI, a kůra z něj měla vyléčit lidi s nemocí,
kterému my evropané, jak tamní Maestro říkal, nazýváme - Rakovina.
Kůru z tohoto stromu mi také šaman poskytnul.
Dalším stromem, který má úžasné léčebné účinky, ale rostl přímo v tamním
táboře, je SANGRE DE DRAGO (Dračí Krev).
Ve fotogalerii níže vám s radostí tyto zázračné stromy představuji i s komentářem.
Tamní rodina nás pohostila lahodnou dužinou z plodů kakaovníku, a hbitý syn
posrážel několik plodů kokosu. Maestro osekal jednu část plodu a nabídnul nám
nápoj, kokosové mléko, kterému se jen tak něco nevyrovná.
Po občerstvení jsme se rozloučili a odpluli na další základnu, v pralese, kde byla
spousta květin, banánovníků, citroníků, ale i ochočená opička, která miluje
přítomnost lidí.
Po krátkém pobytu i procházce po táboře jsme odpluli loďkou na naši základnu.
Během naší plavby nás stále doprovázeli Kondoři a břehy řeky brázdily vzácné želvy.

 

 



 

Fotogalerie - léčivé stromy Ahoskído + Uši + Sangre de Drago, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Ve výše uvedeném fotoalbu, jsem pro vás zveřejnil několik fotografií zázračných,
giganticky velikých léčivých stromů. Tamní Maestro jenž nás provázel pralesem 
nám o něm poutavě vyprávěl. Mimo jiné říkal, že prales i stromy v něm s námi komunikují.
Záleží pouze na míře našeho vnímání. Maestři mají toto vnímání silně
rozvinuté, a na důkaz tohoto nám ukázali několik takových léčivých stromů,
jejíchž mocnou léčivou sílu si předávají z generace na generaci. Není potřeba se
asi zmiňovat o faktu, že žijí zcela v souladu s Matkou Zemí.
Všimněte si prosím malých okének pod fotkami, je tam uveden název toho, či
onoho stromu.

Na prvních sedmi fotografiích je strom kterému tamní Maestři v řeči Kečua
říkají AHOSKÍDO. Kůru z tohoto stromu, respektive nadrcenou kůru, odvar z ní,
nebo macerát - koncentrát tamní Maestři podávají lidem, kteří mají zlomeniny
kostí, podvrknuté klouby, poškozené šlachy, vazy, měkké tkáně a svaly.
Nejen poškozené svaly, či natržené, ale též je používají na svalovou únavu i
svalovou atrofii. Je zajímavá schopnost obnovy a zacelení se rány na kmeni
po ořezané kůře.
Kůru z tohoto stromu mi tamní Maestro daroval.
Macerát z ní mám připravený. Účinky jsou přímo zázračné.

Na dalších šesti fotografiích je strom kterému tamní Maestři v řeči Kečua
říkají UŠI, kůru z tohoto stromu, respektive nadrcenou kůru, odvar z ní,
nebo macerát - koncentrát, tamní Maestři podávají lidem kteří trpí velice
závažnými onemocněními, zejména ji podávají lidem, keří trpí onemocněním
převážně onkologického charakteru - rakovina.
Kůru z tohoto stromu mi tamní Maestro daroval.
Macerát z ní mám taktéž připravený.

Maestři nám vysvětlovali důvody léčivých účinků výše uvedených stromů.
Zejména spočívají ve staletém růstu a tím i dobou trvání působení mocné
energie Matky Země a Vesmíru na stromy samotné.


Na dalších šesti fotografiích je strom kterému tamní Maestři
říkají SANGRE DE DRAGO - DRAČÍ KREV.
Hotový produkt v lahvičce - (viz. poslední dva obrázky).
Je-li kůra stromu naříznuta, vytéká tmavě červená šťávovitá, pěnivá míza, jako by strom krvácel - odtud pochází její název.
Má silné účinky antivirové, antibakteriální, protiplísňové, hemostatické, protinádorové a tonizující. Posiluje imunitní systém a napomáhá regeneraci organismu. Urychluje hojení ran a chrání žaludeční sliznici. Doporučuje se v případě viróz dýchacích cest, oparů a zánětů jater, při průjmech různého původu. Je to pryskyřice, která se používá vnitřně i vně. Vnitřně při onemocnění žaludku a dvanáctníku, hepatitidě A i B, zánětech tenkého i tlustého střeva, průjmech, nadýmání a trávicích problémech. Zředěná ve vodě se používá k výplachům dutiny ústní při zánětech dásní, po extrakcích zubů, ke kloktání při angínách.

DRAČÍ KREV a jiné další nabízím v rubrice - Produkty z Peru (zde).

 




 

Fotogalerie - Terárium v Puertu Maldonádu, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu

Dalším plánovaným výletem byla návštěva terária v Puertu Maldonádu.
Měli jsme možnost vidět spoustu krásných zvířat, leč bohužel zavřených v klecích.
Papoušci Ara, které jsem si velice oblíbil, jsou vážně mohutní a přenádherně
zbarvení tvorové. Impozantní hadi, kteří byli ve skleněných akváriích budili
respekt již při pouhém pohledu na ně.
Největší z nich byla patrně Anakonda. Říká se o ní, že svou kořist doslova
zhypnotizuje, ještě před tím, než na ni zaútočí. Upřený pohled do jejích obrovských
kulovitých očí, které má po boku své hlavy je jen pro otrlé.
Po ukončení prohlídky jsme měli možnost pomazlit se před teráriem s Hroznýšem,
tedy kdo chtěl a cítil se na toto setkání s mohutným škrtičem.
Po chvíli strachu a váhání jsem ve svém nitru vyškrábal poslední zbytky odvahy a
šel se pomazlit s Hroznýšem. Po prvních vteřinách paniky z mojí strany jsem se
uklidnil a neskonale si užíval hebkou sametovou kůži a vychutnával pouze
přítomnost. Po chvíli jsem poodešel dál a podíval se s vděčností na nebe nad
mou hlavou. Uviděl jsem kroužící Kondory, ale jejich počet nebylo možné určit.
Dále jsme ještě navštívili tamní tržnici s ovocem i zeleninou a ochutnali exotické
ovoce, jejichž názvy neumím ani vyslovit. Chuť byla vždy vynikající a člověk si
v tu chvíli uvědomil o jaké dary přírody je ve vnitrozemí ochuzen.
Poté jsme navštívili pavilonek s motýly, kteří svým zbarvením, tvary i rozměry
vzbudili naši zvědavost téměř okamžitě. Motýli byli na lidi patrně zvyklí, neboť za
námi sami létali a sedali si na oblečení, boty a dokonce velice často i na hlavu.
S motýly jsme se rozloučili a zamířili ještě na krátkou prohlídku Puerta Maldonáda.
Je to malebné městečko, které si žije svým vlastním životem. Všude je rušno, lidé
jsou usměvaví a na první pohled spokojení. Čas plynul rychle a tak jsme 
pomalu zamířili k tamnímu letišti, kde na nás již čekalo letadlo připravené k
našemu návratu.
Tam se ovšem odehrálo další veliké dobrodružství celé naší skupiny. Tím
myslím odlet naší skupiny, která byla rozdělena z jedné do tří skupin a každá
odlétala samostatně do Cuzca, všichni s mezipřistáním, jen někdo musel ještě
přestoupit na jiné letadlo. Sraz jsme měli všichni na letišti v Limě, kam směřovala
letadla všech tří skupin.

 

Moje setkání i prožitek s MADRÉ, prostřednictvím AYAHUASCY - ÁJY


Pro ty z vás, kteří jste trpělivě dočetli až sem, mám přichystané překvapení. Překvapení v podobě velice, velice osobního prožitku s posvátnou liánou ÁJOU, a mou třetí ceremonií s ní. V této ceremonii se mi zjevila bytost, která si říkala Madre, a musel jsem nejdříve slíbit, že tyto prožitky po příletu domů zvěřejním a zpřístupním ostatním lidem, jinak že mi sice bude nápomocna, ale odpovědi na otázky, které jsem si kladl již několik let mi nepřijdou. Souhlasil jsem .
V ten úžasný třetí den jsem se od rána cítil skvěle, intuice mi říkala, že se večer stane něco mimořádného.
Při seanci Maestři podávali dvě skleničky ÁJY, mne ovšem sami nabídli tři skleničky. Tentokráte jsem si hned po vypití nelehnul, chvíli jsem seděl a v duchu děkoval a pociťoval vděčnost. Již v této fázi jsem začal vnímat brnění celého těla, krátké vize a útržky nějakých příběhů. Zvláštní bylo, že při této ceremonii jsem zůstal v trenýrkách a v tričku s krátkým rukávem a lehl jsem si jen tak na spacák. No a co? Vždyť téměř na rovníku musí být teplo, si možná říkáte. To ano, teplo v pralese bylo, ale také obrovská vlhkost a tím pádem spousta komárů. Ceremonie probíhaly v prostorné jídelně, která byla také ošetřena moskytiérami, proti všudypřítomným komárům, jenže prostor byl příliš veliký na to, aby těmto malým tvorům zabránil v přístupu mezi nás.
Takže jsme byli vždy při ceremonii zavrtaní ve spacáku, postříkaní repelenty, a kdo měl, tak si nasadil svou vlastní moskytiéru přes ruce i hlavu, někdo měl dokonce i takovéto košile. Komáři totiž zcela běžně propíchli oblečení.
A v tom se to stalo. Zčistajasna, bez jakýchkoli útržků či náznaků vizí. Měl jsem zavřené oči a zjevila se přede mnou bytost, dá-li se to tak nazvat. Připomínala obrovskou liánu, nebo obrovskou anakondu. Láska, něha, porozumnění i soucit z ní přímo vyzařovali tak mocně, že se to slovy velice těžko popisuje. Oči měla veliké, vystouplé, něžné, modro zelenkavé s duhovou perletí uprostřed, jež připomínala žluto - červeno - oranžové barvy, které byly neustále v pohybu, jako by se stále přelévaly a mísily. Nos měla široký s velikými nozdrami, pusu a rty široké a plné. Její hlava i tělo byly obrovské a hráli všemi barvami. Toto zbarvení se měnilo dle toho, v jakém prostředí se právě nacházela, takže téměř vždy splívala s okolím, přitom byla zcela zřetelná. Po chvilce tichého souznění, splynutí a vyladění se, ke mně náhle promluvila. Prozatím ne slovy, nehýbala pusou, nýbrž telepaticky, mimosmyslově. Moc jsem nechápal, co se děje, ale rozuměl jsem všemu, co mi povídala.
Představila se, říkala, že je samotná posvátná liána Ayahuasca, že je mým duchovním průvodcem, a že ji mám tykat a oslovovat jí Madré. Hned na počátku říkala, že jí musím slíbit, že toto setkání s Ní, s Matkou Zemí i Vesmírem i následné prožitky zveřejním. Jakou formou toto udělám, již záleží na mně samotném. Souhlasil jsem. Ano, můžete si říci no a co, takovýto souhlas může dát každý komukoli a pak jej nesplní. To jsem také Madre řekl, ona mi odpověděla.
Ona mi vysvětlila, že život jako takový funguje podle vesmírných pravidel a zákonů, i tady a teď, při rozhovoru s Ní vše funguje na vibračních vyladěních, na sladění se s danou situací nebo prožitkem. Teprve po úplném sladění je možné postoupit dál, teprve po úplném sladění se mohou otevřít pomyslné dveře, nebo brána a my můžeme projít - kamkoli. Teprve potom se nehmotné zhmotní a ty zříš. Proto, když si vymyslíš, že vše zveřejníš a uvnitř sebe cítíš, že jsi pouze zvědavý a tvým úmyslem není sladit se a splnit slib, který jsi dal - nic neuvidíš, nejsi a nebudeš připravený, nejsi vyladěný.
Madré má veliký smysl pro humor. Po chvíli mi povídá: vím, že dost často pochybuješ, proto jsem pro tebe připravila malá překvapení, taková překvapení, aby jsi neměl možnost pochybovat. Vím, že to co bude následovat, bude pro tvou mysl nepřijatalné, tak v těchto případech k tobě budu hovořit vaší řečí, a obrazy ti vryji do paměti tak, abys na ně nikdy nezapomněl. Pomůže ti to v tom, stále si je vybavovat a připomínat si je.
Vážně jsem pochyboval o tom, s kým si vlastně povídám a co se to vůbec děje, zda-li bdím, nebo blouzním. I když jsem byl plně při smyslech a to tak, že zcela, jen rozum - nerozuměl.
Madré věděla že pochybuji a tak se to stalo, dodržela svůj slib a následovala překvapení pro pochybujícího Františka. Povídá, vždy, když budeš mít tendenci zapochybovat, stanou se věci, které nečekáš. Maestři téměř po celou dobu ceremonie tlumeně zpívali, nikdy se nestalo, že by nárazově zvyšovali hlas, respektive velmi zintenzivnili svůj zpěv.

Při mých pochybách, jako by náhodou Maetři zcela zintenzivnili na malou chvíli svůj zpěv, potom zpívali zase zcela ve svém rytmu, to mi ale nestačilo, tak se stalo něco zvláštního, něco velice zvláštního, štípnul mne komár....
Jistě povíte si, že jsem asi spadnul na hlavu, vždyť o komárech sám hovořím, že byli všudypřítomní.
Jenže jsem vám ještě neřekl o tom, že mne Madré uvedla do nějakého stavu ochrany - nebo tak něco. Povídal jsem již, že jsem tentokrát ulehnul jen tak v tričku a trenýrkách, přátelé ze skupiny se mě ptali, jestli jsem se nepomátnul, že si na mne komáři smlsnou a já nebudu mít z ceremonie žádný prožitek. Já na to, že nevím co se děje, ale poslechnu svou intuici.
Okolní teplota i má tělesná teplota byly takové, jako by jste byli ve čtyřicetistupňovém teple,  vlhkostí, která je běžná pro deštný prales, v příjemné klimatizované místnosti, která měla asi dvecet pět stupňů a vlhkost okolního vzduchu zcela standardní. Mám raději teplo, to znamená, když klimatizace, tak raději vždy přes dvacet stupňů - jak to Madré mohla vědět? No a komáři? Ani nezabzučeli u ucha, natož aby mne snad jediný štípnul, chápete? Tohle již nešlo ignorovat, něco se začalo dít, co bylo zcela hmatatelné a skutečné.
Snažím se nechat vést, ale někdy zkrátka pochybujeme. O sobě samém, o tom co se děje, co děláme, v co věříme. Tato lekce mi naprosto stačila k tomu, že jsem uvěřil, zcela se oddal a důvěřoval Madré i procesu, který následoval. Začal jsem si vychutnával okamžiky naprosté svobody a uvolnění. Začal jsem se vibračně slaďovat se samotnou Madré i Matkou Zemí, i to byl patrně důvod ochrany před okolním děním, neb každé vyrušení toto vyladění může zmařit.
Madré mi počala ukazovat svůj domov, prováděla mě nekonečnou krásou pralesa. Ukazovala a popisovala mi léčivé stromy, keře i byliny, zvířata, řeky i jezera. Zavedla mne na místo, které vypadalo jako její domov, dá li se to tak slovy nazvat.
Byl to strom, jen velikost toho stromu neměla začátku ani konce, takové gigantické rozměry měl. Uvnitř byla spousta chodeb. Místností s dvěřmi, zrcadly a všude dech beroucí květiny a jejich opojná vůně. Seznámila mne také se svou rodinou a svými blízkými a naznačila odkud pocházejí, ale řekla, že vše hezky popořádku.
Po chvíli jsme došli k jedné místnosti se zavřenými dveřmi - bez čísla nebo označení. Usmála se na mne a pobídla mne ať dveře otevřu. Po otevření dveří jsem vnitřně cítil a byl si jistý, že se mi zde vyjeví odpověď na mou otázku, kterou jsem si doma kladl několik let, tou otázkou byla symbolika, smysl mého poslání, mé cesty v této inkarnaci na planetě Zemi.
Madré mi řekla, že pokud chci něco uvidět, nebo pokud chci pokračovat dále k dalším dveřím či bráně, to již záleží pouze na mně, na mých čistých úmyslech na mém vyladění se na prvotní Zdroj. Pokud se člověk nedokáže vibračně sladit s frekvencí danné bytosti, situace, prožitku, brány - není možné jej uvidět, nebo prožít, nebo procítit.
Usmála se na na mne a povídá nechť se ničeho nebojím a důvěřuji sobě samému a nechala mne již se sebou samým.
Teď když píši další řádky, mne začalo brnět celé tělo, toto brnění těla je přímá odezva napojení se na Zdroj, či vnímání Zdroje, nebo také odezva na to, že toto naše konání je to jediné správné a nemáme se bát v něm pokračovat.
Po chvíli se uprostřed místnosti počala zvedat zlato-stříbřitá mlha, ze které velice pomalu počaly vystupovat tvary něčeho, co matně připomínalo lůžko. Na povrchu tohoto lůžka se zobrazila nejdříve ruka, noha, dlaň, paže, hlava, klouby, páteř i orgány lidského těla - po chvíli na lůžku leželo celé lidské tělo, které po několika minutách zmizelo. Obraz se začal jako by zaostřovat. Byly tam veliké zelené listy, které jako by transformovaly mlhu ve světlo a samotné listy se po krátkém čase vytratily. Obraz dostával zcela jasný tvar i barvy. Z náznaku lůžka, bylo najednou robusní dřevěné masérské lůžko, které stálo uprostřed dřevědé pyramidy. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem se náhle posadil a otevřel oči, posadil jsem se a otevřel oči během ceremonie, a během tohoto zjevení nebo vize, či prožitku.
K mému úžasu i trošku snad zděšení, či překvapení, jsem Madre stále viděl jako obrovskou světélkující liánu těsně nade mnou. Místnost a v ní masérské lůžko jsem neviděl, ale velice silně jsem  je cítil. Když jsem zavřel oči, vše se vrátilo k původnímu obrazu místnosti a vše v ní. Madré se usmála a řekla mi, že několik situací či prožitků budu prožívat tak říkajíc malinko pochybovačně a že mi pomůže upamatovat se.
Za prvé povídala, že když si nebudu moci na cokoli vzpomenout, nejen na zážitek s Ní, nebo v životě, mám třít dlaněmi o sebe a potom něžně masírovat spánky. Rozpomenu se.
Za druhé. Během situací a prožitků během setkání s Ní, kdy budu mít tendenci pochybovat mi poskytne taková překvapení a indície, které mi pomohou důvěřovat procesu života i sobě samému a věřit v to, že v žádném případě nesním, nebo neblouzním, ale že se vše děje při mém plném vědomí.
Takže, když jsem zapochyboval o svém životním poslání, které jsem vám výše v řádcích již popsal, jistě, Maestři jako by náhodou začali zpívat na pár vteřin nahlas, jen z vibrací jejich zpěvu bylo cítit odhodlání a víru v sebe, štípnul mne komár, dvakrát mne štípnul komár, a kde se vzalo, předlo mi u ouška koťátko. Rozum se vzdával čím dál více, nemělo smysl dál si vytvářet domněnky a pochyby, vše bylo naprosto reálné a indície, které mi posílala Madré, nešlo přehlížet, protože jen já věděl, v který okamžik jsem zapochyboval a přesně v ten moment následovaly tři výše popsané indície.
Po chvíli se obraz lůžka s pyramidou rozplynuli a objevili se v místnosti na protější stěně dveře, nebo brána kterou jsme společně s Madré prošli.
Dostali jsme se do nějakého labyrintu obrovských kruhových tunelů, které křižovali nitro Země. Všimnul jsem si velmi zvláštního povrchu tunelů. Připomínali mi povrch krunýře želvy, a zbarvení jako by žíhaná zlato hnědá barva, s fialovou perletí.
Pohybovali jsem se buď chůzí, nebo přenosem, telepatickým - myšlenkovým.
V tunelech byla veliká spousta bytostí a entit, ale všichni se chovali velice přátelsky. Po krátké prohlídce útrob Matky Země jsme se ocitli v útrobách a komnatách obrovského domovského stromu. Následoval jsem Madré  k další místnosti se zavřenými dveřmi. Postavil jsem se přede dveře, které se po chvíli samy otevřely. Místost byla zlatavě stříbrná a na protější straně bylo zrcadlo. Řekla mi, že jestli chci uvidět v zrcadle to, čím doopravdy jsem, musím být nejdřív vibračně sladěný s tím, co chci vidět, respektive sladit se a věřit tomu co vidím. Zeptal jsem se, jak to mám vědět dopředu co uvidím?
Odpověděla, že v tom to vše spočívá, buď uvidíš sám sebe přesně tak, jak vypadáš, nebo uvidíš něco, s čím jsi opravdu vibračně sladěný a současně tomu věříš. Je to stejné jako s otevíráním zavřených dveří, nebo bran. Bez vyladění svých frekvencí vibrací nepostoupíš prozatím dál, neprojdeš prozatím dál dveřmi nebo bránou. To ovšem vůbec neznamená, že je to špatně. Je to pouze tvá momentální fáze vývoje. Chápeš? Ptá se mne Madré.
Zadíval jsem se tedy rozpačitě a nesměle do zrcadla a uviděl jsem sám sebe. Snažil jsem se jen tak být a nehodnotit nic, po chvíli se můj obraz v zrcadle začal měnit v nějakou rozmazanou duhovou mlhu nebo tak něco. Mlha se začala rozplývat a v zrcadle se objevovalo zářící zlato žluté světlo, které se stále zintenzivňovalo.
Madré mi pošeptala do ucha, že v tomto rozpoložení těla, mysli i ducha jsme věční, ale pomyslím li na cokoli stresujícího, negativního světlo začne pohasínat a tělo opouští životní síla a energie.
No víte co, ano usmál jsem se, Madre také a kývnula na mne, že mohu, tak jsem to musel vyzkoušet, že? A pomyslel jsem na chvíli na něco negativního, nebo tak. K mému úžasu světelná záře opravdu začala ztrácet svou intenzitu záření.
Po chvíli souznění jsme s Madré vyšli z pokoje ven a začali si povídat. Bavili jsme se o životě, věcech i okolnostech i prožitcích které zažíváme.
Pověděl jsem Jí, ani nevím proč jsem to v ten okamžik říkal, Říkám jí o našich - Kartách Procitnutí, Hovory Se Sebou Samým, které jsme stvořili pro lidi a že věřím, že to není zdaleka jen moje dílko. Po vytažení jedné karty z balíčku karet ti karta vždy řekne co momentálně prožíváš, a karta na spodu balíčku ti napoví kudy se vydat, jakou cestou jít.
Madré se na mne dívá a láskyplně se usmívá, vzala mne za ruku a zavedla k další komnatě. Dveře tentokráte zůstaly zavřené.
Z venkovní strany byla komnata prosklená, tak bylo vidět vše co se uvnitř dělo a odehrávalo.
Ke svému úžasu jsem uviděl sám sebe, jak sedím doma v jídelně u počítače a pracuji na stvoření již zmíněných - Karet Procitnutí, Viděl jsem přítomnost Madre u mne, při vytváření malého dílka, a nebyla tam jen Madré.
Podívala se na mne, usmála se a říká, Už chápeš? nikdy se nejedná jen o tebe jako o jednotlivce, ale jsme nápomocni všem, při tvoření čehokoli, co je prospěšné  - Vám - lidem - světu.
Dále je to již na vaší víře, jak produktu, který jste stvořili věříte.
Často povídáš lidem že to jsou Božské karty - A víš co? Františku? Máš naprostou pravdu.
Tak již přestaň pochybovat a důvěřuj procesu, je přece úplně jedno jakou dobu proces trvá - podstatné je, že se proces materializoval a uskutečnil. Až přijde čas, samy ty karty k sobě přitáhnou takové lidi, kterým budou nápomocny.
Dále mne Madré ukázala místnost, ve které jsem viděl svoji rodinu s pejskem, opravený dům, dokončenou druhou etapu salónku, i spoustu spokojených lidí a také další mé sny, které byly materializovány.
Potom mně Madré ukázala další místnost, a v ní jsem viděl budoucnost. Viděl jsem  následující den, který následoval po tomto ceremoniálu, který právě probíhal. Lépe řečeno, byl tam přesný sled událostí, jak se co odehraje, ale měl jsem udělat toto.
Mám být ráno u snídaně velice pozorný a také po ní. Uvidím prý Maestry Šamany, s Márií masérkou, mám najít našeho tlumočníka a povědět jim o Madré, která mne provedla životem a džunglí a požádat je o pár minut jejich času. Nic víc - oni prý sami již budou vědět, co mi mají sdělit nebo předat.
Dále mne Madre vzala na místa odkud pochází, na místa ve Vesmíru. Nejdřív jsme stoupali po stříbrném žebříku stále nahoru, nad námi zářila modro zelená koule, po chvíli jsem si uvědomil, že to není koule, ale otevírající se brána, která existuje pararelně s naším světem. Jen projít takovou bránou můžete jedině tehdy, pokud jste na stejné frekvenci vibrací.
Viděl jsem naši jídelnu, kde probíhala ceremonie, po chvíli se tato celá budova rozzářila a pozvedla se . Během okamžiku jsme se všichni i s budovou ocitli na úžasném obrovském místě ve vesmíru. Viděli jsme všechna souhvězdí i galaxie, jako by to bylo řídící centrum, nebo tak něco, vše bylo viditelné a ukryté pod takovou zvláštní kopulí - ulitou, živou hmotou, jejíchž okraje se stále roztahovaly a rozpínaly do stran. Madré se na mne láskyplně usmála a povídá, tak a jsme doma - chvíli se odmlčela a říká mi, že je čas jít spát, že bude již stále se mnou, že se nemusím ničeho a nikoho obávat.
Madré pomalu, velice pomalu začala odcházet, jako by se v mlze vznášela, stále se na mne dívala a usmívala se, až byla mlha tak hustá, že Madré nebylo vidět.
Se slzami v očích, naplněn vděčností a dojatý jsem poslouchal zpěv Maestrů, a po chvíli jsem usnul.
Tohle setkání s Madré mi připadalo jako několik minut. Ve skutečnosti trvalo od půl osmé od večera - do jedné hodiny ranní.
Ráno u snídaně mi Maestři povídali něco moc hezkého, očividně to mělo spojitost s noční ceremonií, oni věděli............
Jestli je to možné???   A záleží na tom???? Já si zážitek, o který jsem se s vámi podělil, prožil i procítil. A věřte mi, bylo to tedy něco. Byla to inspirace, na kterou nikdy nezapomenu. Každý máme své prožitky, já splnil slib, který jsem dal Madré a setkání s Ní pro lidi zveřejnil.

A co se odehrálo druhý den po snídani? Odehrál se děj přesně podle toho, co jsem viděl? Co jsem vlastně viděl, existuje něco jako budoucnost? Jistě existuje, ale jen v rovině tendencí a náznaků, tou největší měrou se na vytváření budoucnosti podílí naše vědomí, naše vůle, inspirativní usměrnéní toku našich energetických myšlenek.
Maestři odešli toho rána poprvé a také naposledy úplně jinými dveřmi z jídelny, odešli dveřmi pro personál a ztratili se mi z dohledu. Byl jsem ale pozorný. A po chvíli jsem je opět uviděl za rozkvetlým keřem, po chvíli se k nim přidala i Mária.
Srdce mi začalo zběsile tlouct při pomyšlení, že se vše odehrává, naprosto stejně co jsem včera viděl s Madré.
Zvednul jsem se rychle od stolu, vyhledal našeho tlumočníka a společně jsme vyrazili za Maestry. Jenže v tom okamžiku si nás dvou, mne i tlumočníka všimla jedna žena z naší skupiny. Zavolala na mne, ať na ní počkáme, že prý potřebuje nutně hovořit s Maestry o jejím zdravotním stavu, který dle jejího názoru nebyl dobrý. Mé nadšení ustoupilo, patrně to byl soucit, či něco podobného, zavolal jsem na Maestry a dal přednost dámě ze skupiny.
V ten moment jsem byl smutný. Z čeho? No víte, to máte tak. V životě se nemáme bát říkat malým věcem malé NE, to proto, abychom se naučili říkat velkým věcem, veliké ANO.
Říkal jsem si, měl jsem být více odvážný, vždyť jsem si Maestrů všimnul já a ne dáma za skupiny. Potom mne ale v zápětí napadlo, že to vlastně je dobrý nápad, pokud je nemocná jak říká, alespoň jí Maestři pomohou. A já? Pokud se s nimi mám setkat, stane se, a věřil jsem tomu. Víte, ono nebylo totiž vůbec lehké se s Maestry setkat, nebo bavit o samotě v soukrommí, protože byli neustále v obležení dotazovaných lidiček, až to někdy vyústilo v komické příhody. Pro někoho tedy moc komické asi nebyly.
Co bylo dál? Že se vlastně moje vize, nebo sen neuskutečnil? Ano říkal jsem, že budoucnost v podstatě neexistuje, že ji sami vytváříme našim vědomím. Věřil jsem tedy, že co mi Maestři mají předat, udělají sami, a příležitost si k tomu najdou také sami, protože ví, cítí, že mne za nimi poslala Madré, se kterou jsou v kontaktu. Jsou s ní spojeni.
Jak to tedy dopadlo?
V ten samý den na večerní Ceremonii se přihodilo toto: nikdo nic neděděl ani neplánoval, o to, byl můj prožitek z této ceremonie nezapomenutelný. Počátek ceremonie probíhal jako všechny ostatní, Očista před začátkem, podávání nápoje z Ájy, ulehnutí, meditace, sny, vize, léčení od Maestrů masážemi, očista vodou, bylinkami i zpěvem, odstraňování temné negativní energie.
Asi kolem půlnoci se stalo něco velice zvláštního. Byl jsem vzhůru a jako náhodou jsem se díval na Maestry.
Vypadalo to, že je Maestro Sesílio nemocný, nebo že mu není dobře, protože ho Maestro Jairo, začal masírovat, očišťovat zpěvem, bylinkami, vodou, odstraňoval ze Sesília negativní či temnou energii, velmi zvláštní i prastarým způsobem, vydávali oba dva velmi zvláštní zvuky, a toto vše trvalo poměrně dlouhou dobu. Nevěděli jsme co se děje. Se zájmem jsem vše pozoroval. Po notné chvíli se oba Maestři zvedli a odešli společně na toaletu.
A pak se to stalo.
Při návratu z toalety ke mne přistoupil Maestro Sesílio a pokynul na mne ať jdu s ním do prostoru, kde měli svoje věci a odkud léčili a očišťovali prostor i nás všechny. Nejdříve mne Maestro v sedě očišťoval bylinkami, i vodou, odsával ze mne shluky temných energií, zpíval velice dlouhou zasvěcovací píseň, očistil moje biopole. Po té mne Maestro položil a počal mne masírovat, vše neustále za jeho zpěvného doprovodu. Na závěr jsem si k němu sednul zády a vše očistné i léčebné se opakovalo. Tento rituál trval velice dlouho, nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Tak jsem mysl vypnul a souznil jsem s okolím. Rituál byl neopakovatelný, pocity uvnitř těla, jako by vás někdo doslova přestavoval, nebo tak něco. Všude jsem cítil přítomnost lásky, tak bych to asi nazval.
Po ukončení rituálu jsem si lehnul a s pokorou i vděčností a slovy díků jsem usnul.
Ráno při snídani se mne přátelé ze skupiny ptali, co se to v noci při ceremonii dělo? Říkám jim, že tomu sám nerozumím, ale jsem nesmírně rád i vděčný. Sami tito lidé povídali, že jim to připadlo jako nějaký zasvěcovací obřad nebo ceremonie. Ano tomu také věřím, že jsem prošel nečím? Něčím, co se nikdy nedá koupit penězi.
Ráno při snídani se na mne Sesílio hezky usmál, a v ten moment jsem uvěřil, nebylo třeba slov a tlumoční, uvěřil jsem tomu, čím Božským jsem v noční ceremonil prošel, co mi bylo předáno.
Četl jsem a věřím tomu, že Šamani dokáží předat kus sebe sama, dokáží předat Svoji velice mocnou energii někomu. Komu? To už vědí jen oni a Božská inteligence.
Takže ano, stalo se přesně to, co se mělo stát, jen tohle v mojí vizi nebylo, tedy nebyl tam zasvěcovací, posvátný obřad. O to víc byl můj prožitek umocněn. Třeba se toto vše stalo právě proto, že jsem přenachal svůj prostor dámě ze skupiny.
Kdo ví?????????
Vše je o pokoře i lásce, děkuji Vám drazí moji.

Fotogalerie - Odlet domů s výletem v Amsterodamu, Peru 2016

Pár slov o výše uvedeném fotoalbu


V závěru povídání Vám s potěšením přiblížím poslední velké dobrodružství celé naší výpravy do Peru.
A o jaké dobrodružství se to mělo jednat?
Popíši Vám návrat naší skupiny, která byla rozdělena na tři části a každá z těchto částí měla odletět samostatně do Cuzca. Všichni s mezipřistáním, jen někdo musel ještě dále přestoupit na jiné letadlo. Pro mnohé z nás docela složitý úkol, který vyžadoval odvahu a alespoň trochu cestovatelských zkušeností.
Sraz jsme měli všichni na letišti v hlavním městě Limě, kam směřovala letadla všech tří částí skupiny.
Zkrátka v Limě na letišti jsme byli první, my čtyři členové naší expedice, včetně našeho průvodce pralesem a současně biologem, který ale ještě zůstával dále v Limě. Na letišti jsme se s naším biologem rozloučili a čekali jsme na zbytek výpravy, která se ovšem ne a ne ukázat. Úměrně s blížící se dobou našeho odbavení počala narůstat nervozita, neb zbytek skupiny stále nebyl v dohledu. Dle telefonických rozhovorů jsme měli informace, že zbytek skupiny zápolí s problémy při odbavování zavazadel. Neměli jsme jinou možnost, tedy pokud jsme si nechtěli schánět nocleh i nové letenky na další den, než jít k přepážce a projít následnou procedurou kontrol, nezbytnou k odbavení pasažérů. Vše proběhlo hladce a naše trojice byla odbavena a připravena k odletu. Nakonec jsme v letištní hale uviděli zbylou část našich přátel kvapem se blížící k odbavovací přepážce, přestože již lhůta potřebná na odbavení téměř uplynula. Nu což. Co by dělal člověk v takové situaci?
Teď hovořím pouze za sebe. Zůstal jsem pokorně a velikým vděkem v letadle, neb jsem si byl jistý, že tam je moje místo. Co jsem měl, jsem si prožil, choval jsem se a souznil jsem po celou dobu pobytu v souladu se sebou samým, s ostatními členy skupiny, s pralesem i Matkou Zemí. Proto jsem sklidil to, co jsem zasel, což znamená poklidný a bezproblémový odlet domů.
A proč ostatní nebyli odbaveni? Záleží na tom? Každý sklidí to, co vyseje, každý si musí sáhnout do svého svědomí a zeptat se sám sebe, jak jsem žil, choval se a souznil se vším a se všemi po dobu pobytu v Peru?
Patrně jsme si měli všichni bez výjimky něco uvědomit, něco prožít, a býti více pokornými. Ano všichni, jak my v letadle, tak vy na letišti, jež jste nestihli odbavení.
To je má odpověď přátelé na Vaši otázku, jak mi bylo v letadle bez Vás.
Sami sebe se musíte zeptat, proč jste zůstali v Limě a trojice bytostí odletěla domů tak, jak měla předem naplánováno.
Ostatně vše se děje pro naše nejvyšší dobro. Tedy i nějaké posečkání je darem, darem ve smyslu možnosti zamyšlení se nad sebou samým a nad svým konáním i chováním.
Víte, většina lidí se pozastavovala nad tím, že budeme v Amsterodamu čekat více než pět hodin na náš navazující let do Prahy. Moje maličkost se těšila na nové prožitky v zemi a městě, ve kterém jsem dosud nikdy nebyl, a pobyt v Peru mi toto umožnil. Ano, Amsterodam je okouzlující město i když jsme na prohlídku měli přesně tolik času, kolik jsme potřebovali. Vše potřebné jsme viděli i prožili.
Tak moji drazí, to byl další krůček po mojí cestě, byl to další krůček k sobě samému, byl to další krůček na cestě domů.

ADIOS AMIGOS

Váš František Havlík

 

Kontakt

Andělský salon u Františka Horní Zádvoří 218
Bořitov
679 21
775 976 110 fana.havlik@seznam.cz